Svým vynálezem knihtisku způsobí Johannes Gensfleisch Gutenberg z Mohuče v polovině 15. století revoluci. Knihy se záhy začínají tisknout i v Čechách. A úspěšně. Zájemců o ně je dost, i když rozhodně nejde o žádný levný módní výstřelek.

Gutenbergův se proslaví hlavně svojí Biblí a knihtisk se díky němu šíří dál po Evropě. Praha a Čechy nejsou výjimkou. Tradice tu navzdory turbulencím v dějinách přetrvá.

První česká tištěná publikace je Kronika trojánská, překlad italské knihy z roku 1287. Na konci rukopisu je uvedený letopočet 1468, ale možná vznikla i později – sazeč mohl uvést datum podle staršího rukopisu.

Když jedna mladá dívka ze zvědavosti nakoukne ve 20. letech 20. století do pražského knihkupectví, nadýchne se typické vůně starých knih a vzápětí k ní přispěchá starý knihkupec.

Tiskař a nakladatel jednou jsou

„Víte, že Praha byla ve století šestnáctém jedním z hlavních evropských center knihtisku?“ zeptá se jí a pohladí po hřbetě jednu z dávných vazeb, uloženou ve vitríně jeho obchodu. „Tehdy byli tiskař a nakladatel většinou jedna osoba.

Všechno dělali sami – od sazby až po prodej.“ „A kdo tu tiskl?“ ozve se mladá návštěvnice, zvědavě se rozhlížející po regálech. „Jména jako Jan Severýn z Kapí Hory nebo Mikuláš Konáč z Hodíšťkova možná dnes moc neřeknou, ale v 16. století byli uznávaní.

Nejznámější byl Jiří Melantrich. Po jeho smrti tiskárnu převzal Daniel Adam z Veleslavína – to jméno možná znáte,“ pousměje se knihkupec. „Vydával knihy, které si lidé četli ještě desítky let poté.“

Čilá Jednota bratrská

„A jen v Praze se tisklo?“ ptá se dívka dál. „Kdepak! Významnou roli sehrála i Jednota bratrská. Měli tiskárny třeba v Litomyšli, Mladé Boleslavi, Ivančicích a hlavně v Kralicích.

Tam vznikla i slavná Kralická bible,“ odpoví muž a zvedne jednu drobnou brožovanou knihu. „A víte co? Bratří si nejen tiskli, ale i knihy sami vázali. V každém jejich sboru se knihařilo.“ „To muselo být krásné,“ zasní se návštěvnice. „A taky drahé.

Vázaná kniha stála dvojnásobek nevázané. Ale podívejte, jak byly nádherné!“ ukáže na fotografii vazby z roku 1515 z Vratislavi. „Zlacení, reliéfy, pečlivá práce. Nejhezčí byly náboženské knihy a kancionály. A víte, kdo si je kupoval? Šlechta!

Například Žerotínové nebo Rožmberkové měli knihovny, jaké neměly obdoby v celé Evropě.“

Zbyly je dvě tiskárny

„A co se s tím vším stalo?“ zeptá se dívka tiše. „Pak přišla třicetiletá válka. V roce 1630 zůstaly v Praze jen dvě tiskárny – jezuitská a arcibiskupská. Ale i tehdy vznikla krásná barokní díla. A v 18. století už se situace zlepšila.

Do konce století pracovalo v Čechách na 120 tiskáren!“ Dívka se usměje. „Takže díky tiskařům a knihvazačům máme tolik krásných knih i dnes.“ „Přesně tak,“ přikývne knihkupec. „Kniha je víc než text. Je to dílo lidských rukou i ducha.“