Vilém I Oranžeský vyžene ze Španělského Nizozemí Španěly a roku 1579 ho sjednotí pod svojí vládou. Získává mocného spojence, královského potomka, brabantského vévodu Françoise z Anjou. Jenže mezi nimi dochází v roce 1582 k rozkolu.
Princ Vilém I. Oranžský (1533‒1584) by si nejraději vládu nad Sjednoceným Nizozemím ponechal sám a vévodovi pustil jenom formální funkci. Brabantský vévoda Françoise z Anjou (1555‒1584) ale nechce být druhý. Proto se princi postaví a nachystá na něj past.
Pozve ho na přehlídku francouzského vojska. Pokus zajmout svého soka a obsadit Antverpy ale neklapne. Nizozemský vládce vévodovi všechno promine, protože se stále domnívá, že pozici svojí země posílí právě spojenectvím s Francouzi proti Španělům. Jenže podporou Françoise ztrácí kredit u vlastních lidí.
V hlavě sídlí obavy
Velmi záhy získává opozice proti němu na síle. Raději se proto na sklonku července 1583 vrací mezi svoje věrné do Delftu a chová se jako obyčejný měšťan.
Klid ale nenajde, „Ve skutečnosti byl velice zadlužen a měl obavy z politické situace, zejména když v červnu 1584 Anjou zemřel, strategie, do níž vložil tolik marných snah, byla naprosto v troskách,“ Castleden.
Po neúspěšném atentátu před dvěma lety se mu v hlavě usadil strach. Španělé proti němu čile intrikuji. Přesto snaží naoko vystupovat hrdinně. „Nejsem zbabělec, nebudu se skrývat,“ říká, když ho blízcí varují. Odolá několika atentátům.
Někdy jeho špehové včas zjistí, co se děje, jindy to aktéři vzdají ještě před pokusem. Ovšem tučná odměna společně s notnou dávkou katolického zanícení nakonec oslaví úspěch.
Nepravý kalvinista
„Zaslouží si trest. Zradil jedinou pravou víru i krále,“ prohlašuje Balthasar Gérard (asi 1557‒1584). Svoje plány, jak zrádce sprovodit ze světa, osnuje už od chvíle, kdy neuspěl Jáuregui. Jde na to mazaně.
Vstoupí do armády lucemburského guvernéra a snaží se poté dostat do co největší blízkosti Viléma. Nedaří se to, a proto nakonec v roce 1584 řady bojovníků opustí. Zvolí jinou taktiku. Mění si jméno na Francise Guyona a objevuje se v Delftu.
Tváří se jako uprchlý kalvinista. Dokonale se maskuje. Nechybí na všech protestantských kázáních ve městě a svoji horlivost podtrhuje knihou žalmů, kterou neustále nosí při sobě. Obstará si pro jistotu dvě pistole, druhá se přece může hodit při útěku po činu.
Nakonec se mu povede získat audienci u Viléma a zakrátko i jeho důvěru. Tentokrát se zdá, že se Vilém nebojí…A to se mu zanedlouho vymstí. Jeho obavy by tentokrát měly být opodstatněné. To ale on sám netuší.
