Řadí se k symbolům české státnosti. Odpradávna přitahuje lidi jako magnet. I proto na její vrchol mířili už v minulých staletích. Kde se poprvé vzala pověst o hoře Blaník a kdo a kdy se na ni poprvé pokusil vystoupit? A komu a proč se to nelíbilo?
Kořeny pověsti pravděpodobně pocházejí už z období, kdy na našem území žili Keltové. V době halštatské, která u nás spadá do 5. století př. n. l., se zde také nacházelo keltské hradiště kruhovitého tvaru.
Na jeho ochranu jeho obyvatelé vybudovali dvě řady obrovských kamenných valů. Jejich pozůstatky můžeme kolem vrcholu hory vidět dodnes. U Keltů se pověsti o statečných bojovnících, spících v nitru hory, těšily velké oblibě. Právě zde se zřejmě zrodilo jádro budoucí legendy.
Samé tmářství
Otazníků kolem blanických pověstí je ale dodnes více než dost. Především jde o to, o kterou horu vlastně jde. Máme totiž k dispozici hned dvě: 638 metrů vysoký Velký Blaník a sousední Malý Blaník tyčící se do výše 564 metrů.
U na počátku 15. století vyrážejí na vrcholek první poutě, což se vůbec nelíbí katolickým duchovním. „Samé kacířské tmářství.
Poutě na Blaník zakazuji,“ rozčiluje se na synodě 15. června 1404 pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka (asi 1376–1411), když se doslechne o historkách, které se kolem kopce šíří. Klade na srdce farářům z okolí, aby svoje ovečky držely od hory dál. Marně.
Nepřátelé nacházejí shodu
„Uvnitř odpočívají těla apoštolů Petra a Pavla. Vrcholek Blaníku je svatým místem. Ten, kdo na něj vystoupá a donese dva či tři kameny na stavbu kostela a uctí památku apoštolů, dosáhne věčné blaženosti,“ káže lidový prorok.
Lidé hltají každé jeho slovo a míří na kopec. Co si myslí arcibiskup, je jim fuk. Zajíc z Házmburka není sám, kdo protestuje proti poutím. Reformátorovi církve Janu Husovi (1369–1415) nejsou také po chuti.
Nelíbí se mu lidový zvyk vydávat se na vrcholky hor a praktikovat tam podivné rituály. Myslí tím především různé pohanské kulty, které lidé stále provozují i v křesťanských dobách.
Se Zajícem sice stojí v otázkách církve každý na jiné straně barikády, ale v tomhle nacházejí vzácnou shodu. V roce 1405 Hus ve svém traktátu o Kristově krvi Zajíce chválí, že se snaží poutím zabránit.
