Charlotta Garrigue Masaryková opustila Ameriku kvůli lásce k Tomáši Masarykovi a stala se českou vlastenkou. Jak tato odvážná žena přispěla k zrovnoprávnění žen a proč zaplatila vysokou cenu za svou angažovanost? Přečtěte si příběh první dámy, která nikdy nezapomněla na své ideály.
Při svém manželovi stála v těžkých dobách, což se odrazilo na jejím duševním stavu. Když se její manžel stal prezidentem, z jeho úspěchu se již nemohla radovat. Vážně onemocněla a musela se stáhnout do ústraní.
Budoucí první dáma Československa Charlotta Garrigueová se narodila 20. listopadu 1850 v Brooklynu do dobře situované rodiny.
Charlottě se tak dostalo dobrého vzdělání, a když se chtěla stát koncertní klavíristkou, odjela v 17 letech studovat hudbu do německého Lipska.
Už tehdy byla cílevědomá a houževnatá, takže cvičila tolik, že si poškodila ruku a na kariéru koncertní klavíristky musela zapomenout.
Vrátila se tedy do Ameriky, v roce 1876 ale znovu navštívila Lipsko, a právě tehdy se také poprvé setkala s Tomášem Garriguem Masarykem (1850–1937). Ti dva se do sebe brzy zamilovali, a nejen to.
Navzájem se velice obdivovali a respektovali, takže do manželství vstupovali jako rovnocenní partneři, což tehdy vůbec nebylo obvyklé.
Manželé žili nejprve ve Vídni, kde Tomáš Masaryk vyučoval na univerzitě a pracoval na své habilitační práci o sebevraždách, se kterou mu Charlotta pomáhala.
Oba také společně publikovali pod pseudonymem Lorenzo hudební a literární kritiky v revue Naše doba. Z emancipované a inteligentní Charlotty se brzy stala česká vlastenka, která podporovala rozvoj českého ženského školství.
V roce 1881 se manželé přestěhovali do Prahy, kde se stal Masaryk profesorem na České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze.
Charlotta za svým mužem ale rozhodně nezaostávala. Byla první cizinkou, která se stala členkou Náprstkova Amerického klubu dam, a později působila v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat a v ženské sekci Sokola.
Svému muži byla oporou, když se stal trnem v oku některým českým nacionalistům. Když vypukla první světová válka, musel Masaryk i s dcerou Olgou (1891–1978) odejít do exilu a jeho případný návrat byl ve hvězdách.
Byl totiž v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za velezradu. Jeho statečná manželka i s třemi dalšími dětmi zůstala v Praze, kde byli všichni pod neustálým policejním dohledem.
I z toho je zřejmé, že celá rodina Masarykových zaplatila za svou politickou angažovanost velmi krutou daň.
Dcera Alice (1879–1966) byla totiž v roce 1915 zatčena a ve vězení strávila téměř tři čtvrtě roku. Syn Jan (1886–1948) musel narukovat do armády a syn Herbert (1880–1915) v roce 1915 podlehl skvrnitému tyfu.
Tyto smutné události se neblaze podepsaly na Charlottině psychickém stavu, takže ji v květnu 1918 úřady zbavily svéprávnosti a byla umístěna v sanatoriu. Když se pak Masaryk konečně vrátil do Prahy, svou milovanou manželku ze sanatoria osobně vyzvedl.
Charlotta Masaryková se stala první dámou tehdejšího Československa a toto své postavení brala nesmírně vážně.
Snažila se o zrovnoprávnění žen, což se promítlo do první československé ústavy z roku 1920. Po boku manžela se účastnila prvních svobodných voleb, zakrátko ale svou výsadní pozici musela přenechat dceři Alici.
Zdravotní stav Masarykovy milované manželky se totiž rychle horšil a ona 3. května 1923 k žalu svých blízkých i celého českého národa zemřela. Veřejnost na ni ale nikdy nezapomněla.
Byla to totiž nesmírně statečná dáma, která kdysi kvůli lásce opustila svou vlast a která po boku Masaryka zažila nejen chvíle slávy, ale i těžké časy. „Byla to nejlepší, čím může být žena muži v rodině,“ řekl po její smrti zarmoucený Masaryk.
Charlotta Garrigue Masaryková byla více než jen první dámou – byla partnerkou, vlastenkou a bojovnicí za ženská práva. Její oběti během první světové války a oddanost ideálům svobody z ní činí inspirativní postavu československých dějin.
Charlottin příběh ukazuje, že statečnost a láska mohou překonat i ty nejtěžší zkoušky.
