Housle jsou jedním z nejkrásnějších a nejsložitějších hudebních nástrojů. Jak se vyrábějí a co dělá jejich zvuk tak jedinečným?

Housle patří do rodiny smyčcových nástrojů a jsou jejím nejmenším členem. Jejich rozšíření v hudebním světě přineslo 17. století. Napomohl tomu i Claudio Monteverdi (1567–1643), který vedle patnácti viol využil ve své partituře pro operu Orfeo i dvoje housle.

Jak vzniká zvuk houslí?

Hráč smyčcem klouže po strunách. Ty se třením rozechvívají. Housle mají čtyři struny, jež jsou laděné v čistých kvintách, a to na tóny (od nejhlubšího) g, d¹, a¹, e². Hráč mění délku struny jejím přitlačováním na hmatník. Tak se mění rezonanční frekvence, a tedy i výška tónu.

Tření smyčcem

Smyčec klouže po strunách ze strany na stranu, vodorovně s kobylkou. Smyčcové techniky jsou různé, hráč může smyčcem táhnout, nebo třeba i poskakovat (spiccato).

Pizzicato

Hráč drnká na struny bez použití smyčce.

S dusítkem

Na kobylku je umístěno tlumící dusítko (sordinka), které potlačí některé vyšší frekvence a housle mají tišší a jemnější tón.

Kde se housle uplatňují?

Jsou základem pro symfonický i komorní orchestr. Máme smyčcové orchestry, kvarteta a kvinteta. Hudební literatura je plná skladeb pro housle, klavír a další smyčcové nástroje.

Housle bodují i ve folku, country, cimbálové muzice, tangu či romské a židovské hudbě. Najdeme je i v black metalu.

Stavba houslí

Housle se skládají z několika klíčových částí:

Horní deska (víko) – nejčastěji ze smrkového dřeva

Spodní deska (dno) – z javorového dřeva

Luby – spojují horní a spodní desku

Kobylka – přenáší vibrace strun na tělo houslí

Duše – dřevěný špalíček uvnitř houslí, který přenáší vibrace

Hmatník – z ebenového dřeva, na němž hráč mění tóny

Housle jsou mistrovským dílem řemesla a akustiky. Jejich výroba vyžaduje preciznost a cit pro dřevo, aby výsledný nástroj měl dokonalý zvuk.