Jednou z nejznámějších psychologických testovacích metod je Rorschachův test, který vznikl před více než stoletím. Můžou osově souměrné barevné kaňky pomoci odhalit, co nás trápí nebo jací jsme?
Netopýr? Netopýr s děravými křídly? Můra? Maska? Vydlabaná dýně na Halloween? Ženská postava bez hlavy? Válečná loď a její odraz na hladině? Anděl? Dva lidé útočící na třetího uprostřed? Nebo snad horníci, kteří vrtají díru do země?
A co ještě dalšího by to mohlo být, když se podíváte pořádně? Ve skutečnosti je to jen rozpitá symetrická inkoustová skvrna. Ale o to právě jde.
To, co v těchto abstraktních obrazcích uvidíte, prozradí, jakou máte osobnost nebo jakým duševním onemocněním trpíte. Taková myšlenka stojí za Rorschachovým testem, jednou z nejslavnějších psychologických testovacích metod.
Od výtvarných pokusů k psychiatrii
Jde o sadu deseti karet, jejichž podoba se nemění už od roku 1918, kdy s nimi přišel mladý švýcarský psychiatr Hermann Rorschach (1884–1922).
Byl synem učitele kreslení, od mládí měl vztah k umění a abstraktní obrázky z rozpitého inkoustu měl v oblibě natolik, že si mezi spolužáky vysloužil přezdívku Klex – „Kaňka“. Inkoustové skvrny pak použil i v psychologii.
Nejdřív s nimi dělal experimenty, zaměřené na vnímání. Že by se daly využít k diagnostickému testu, ho napadlo až později, když zjistil, že v tom, jak obrázky popisují pacienti s některými diagnózami, je určitý vzorec.
Finální sadu obrázků vybral ze stovky, popsal proces testování a vytvořil schéma pro vyhodnocování odpovědí.
Řekni mi, co vidíš, a já ti řeknu, co jsi zač
Při vyhodnocování záleželo na tom, jestli se testovaný zaměřil na celou skvrnu, nebo na nějaký detail, jestli odpověď vycházela z tvaru skvrny, její barvy, nebo označovala pohyb.
A v neposlední řadě bylo důležité, do jaké tematické kategorie by se objekt, který testovaný v kaňce vidí, dal zařadit (postavy, zvířata, části těla…). Psychiatr věřil, že test pomáhá rozeznat několik druhů duševních onemocnění.
Jeho systém pak rozpracovalo a poupravilo několik jeho následovníků a test začal být využíván i k mapování osobnosti. Skutečný boom přišel ovšem až v 60. letech minulého století. Inkoustové skvrny si našly cestu i k náborářům ve firmách a do soudních síní. Rorschach se nicméně slávy své metody nedočkal, protože už v roce 1922 zemřel.
Zastaralá metoda?
Dnes mnozí odborníci a odbornice test z různých důvodů kritizují. Interpretace odpovědí za prvé může být zavádějící – testující chtě nechtě do odpovědí promítá vlastní vnímání světa.
Když například někdo v některé ze skvrn vidí podprsenku, patří odpověď do kategorie „sexuálních motivů“ nebo do škatulky „oblečení“? Kromě toho je sporné, jestli test může skutečně přesně změřit osobnost.
I Rorschach ho původně zamýšlel jen jako nástroj, jak odhalit, zda někdo trpí například schizofrenií. A také není vždy spolehlivý – dva různí psychologové mohou z totožných odpovědí dojít k odlišným profilům osobnosti. V mnoha zemích se proto od testu ustupuje.
Mezinárodní společnost pro Rorschacha má nicméně pořád členské spolky ze 20 zemí světa včetně Česka.
