Potřebu zaznamenávat svoje převratné myšlenky a předávat je dalším generacím má lidstvo už od pradávna. Od té doby, co se dokážeme mezi sebou dorozumívat, rozvíjí se první pokusy o zápisy. Kdy se zrodila první knížka a jak získala dnešní podobu?

Tentokrát nebudeme zkoumat, které literární dílo je první – často se uvádí Epos o Gilgamešovi z 2, tisíciletí př. n. l. Podíváme se na knížku pohledem technika, jak se vyrábí.

Primitivní formou knížky se stávají už hliněné tabulky, které vytvářejí Sumerové, Chetité, Peršané nebo Asyřané.

Kopie na pokyn rodičů

Ovšem, co můžeme opravdu označit za tu první skutečnou knihu? Pravděpodobně tu svitkovou. Tvoří ji dvě tyče, na které se upevní pás papyru s textem. S papyrem se potkáváme už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem.

Tvoří ho plátky z pásků vodní rostliny zvané papyros. Bývají přeloženy křížem krážem přes sebe, aby vznikl pevný list. Staří Egypťané zvládnou výrobu papyru s přehledem a od nich ho kupují Řekové a Římané.

Buddhistický svatý text, Diamantovou sútru považujeme za nejstarší dochovanou datovanou tištěnou knihu na světě.

Našla se v zazděné jeskyni v Číně spolu s dalšími tištěnými materiály a tvoří ji čínské znaky vytištěné na svitku šedého potištěného papíru, omotaného kolem dřevěné tyče. Kniha okopíruje muž jménem Wong Jei v květnu 868 n. l. na pokyn svých rodičů, což se uvádí na konci textu.

Praktičtější řešení

Ovšem číst si ve svitkové knížce není zrovna nic pohodlného. Pás se převíjí z jedné tyče na druhou, takže představa, že byste se s oblíbeným románem v takovéto podobě zavrtali třeba v posteli pod duchnu a užívali si lenošení, je naprosto nereálná.

Chce to tedy vymyslet něco praktičtějšího. Proto někdy kolem roku 100 př. n. l. Římané vytvoří kodex tvořený složkami spojenými dohromady. Místo papyru používají trvanlivější pergamen. Aby se neušpinil a nepoškodil, kryjí ho dřevěné desky.

Takové knížky už se dobře přenášejí a dá se s nimi docela dobře cestovat. Příchod křesťanství proto přináší první boom knížek – biblické texty na cesty.

Chce to další zlepšovák

Kodexy už trochu připomínají dnešní podobu knížek. Nejdříve se všechny dvojlisty vkládají do sebe. To ale při větším množství působí potíže. Listy směrem dovnitř musí užší, aby se do složky vůbec vešly. Přichází proto další zlepšovák.

Složky se tvoří jenom po několika dvojlistech a pak se skládají za sebou. Možná vás překvapí, že taková podoba knížky, i když y upravené moderní podobě, přetrvá propast staletí až do dnešních dnů.

I v současnosti tvoří základ knížky složky, které mohou mít 8, 16 nebo 32 stran. Jde o složené potištěné archy papíru. Seřadí se za sebou a ve hřbetě se sešijí nebo slepí. Jenom u jednoduché sešitové vazby se vkládají do sebe.

Ta ale nesmí míc moc stránek, aby příliš nenabobtnala. Jinak bychom se vrátili na začátek vývoje ke kodexu. Zatím nikdo nevymyslel nic lepšího než knížku v podobě svázaných složek.