Na Moravě se na přelomu 15. a 16. století vyskytuje spousta zakázané literatury, kterou vydává jednota bratrská. Proto sem roku 1499 přijíždějí dva inkvizitoři vyslaní samotným papežem Alexandrem VI.
Mají za úkol hledat tyto publikace a ničit je. Dokonce i moravští šlechtici se roku 1505 rozhodnou, že nedopustí, aby se na území jejich panství tyto knihy vydávaly.
Jednota bratrská proto tiskne v zahraničí, nebo uvádí neexistující místa vydání (například Mons Liliorum).
Zákazy z Vatikánu platí až do roku 1966!
Inkvizitoři průběžně provádějí prohlídky knihoven. Když se seznam nepřijatelných knih z roku 1559 ukáže jako přehnaný, na církevním koncilu v italském Tridentu, který probíhá v letech 1545–1563, vzniká komise, provádějící jeho revizi.
Skládá se z 18 biskupů a v jejím čele stojí pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice (1518–1580).
Upravený seznam z rozkazu tridentského sněmu vychází v roce 1564 za papeže Pia IV. (1499–1565) a v průběhu následujících staletí prodělává různé úpravy. Vatikán ho ale definitivně zruší až v roce 1966.
Mimořádně aktivní cenzor
Jezuitský páter Antonín Koniáš (1691–1760) je v Čechách zpodobněním cenzury. V roce 1729 nechává spálit asi 30 000 českých knih, což je ale jen asi čtvrtina z celého objemu, jenž zničí.
Vydává příručku Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající, obsahující 1233 zapovězených českých knih a řadu dalších německých, latinských a francouzských publikací.
Spálené knihy se snaží nahrazovat katolickou literaturou, často svou vlastní. Některé knihy mají to štěstí, že vytržením vybraných stránek se závadným obsahem nebo začerněním kusu textu se dají „polepšit“.
