Čeští králové se v minulosti při svém státnickém rozhodování hodně řídili podle hvězd. Ty jim však nebyly vždy jenom příznivě nakloněny. Svoje by o tom mohl dopodrobna vyprávět třeba český král Václav I.
Zatímco korunovaci prvního českého krále Vratislava II. (po r.
1031–1092) nebo podpis Zlaté buly sicilské podle hvězd 26. září 1212 si bylo možné užít jako radostnou událost, když byste měli chuť sdílet osud s jedním z jeho následovníků, českým králem Václavem II. (1271–1305), už to nebude taková pohodička.
Konjunkce hvězd při jeho narození totiž není zrovna příliš příznivá. Kvadratura Marsu a Saturnu plus postavení dalších kosmických těles mu zřejmě dost zkomplikuje život.
Václav po smrti svého otce Přemysla Otakara II. (1233–1278) nemá lehké dětství. Stráví ho v braniborském zajetí a jeho rodnou zemi zatím plení nepřátelé.
Pozve si odborníky
V roce 1283 ale konečně hvězdy přinášejí lepší zprávy. Jak pozorně odhalí astrologové, 5. dubna 1283 se vedle srpku Měsíce objeví nová hvězda. A opravdu. Dvanáctiletý král se konečně 24. května 1283 vrací. Můžete se přidat k jásajícím davům.
On sám pak nedá na astrology dopustit. Ke svému dvoru zve ty nejvěhlasnější hlavně ze Španělska, které v době jeho panování patří k evropským centrům oboru.
Osudové okamžiky
Přichází za ním několik hvězdopravců. Nejznámější je Alvaro de Oviedo, původem ze španělského Toleda. Po Václavově boku se zdržuje dokonce 21 let.
Poradí mu například, že nejvhodnějším datem pro korunovaci bude neděle 2. června 1297. Zdá se, že je to dobré datum. Jeho panování korunují úspěchy.
Jeho smrt Václava II. i zavraždění jeho syna Václava III. (1289–1306) ale zase hvězdopravci spojují s konjunkcemi Slunce a Saturnu, prý osudovým okamžikem pro české království.
