Vývoj jde v 18. století nezadržitelně kupředu, rozjíždí se manufakturní a strojní výroba, která si žádá obsluhu schopnou alespoň číst a psát. Nezbývá než podniknout radikální krok, posunout vzdělanost v rakouské monarchii alespoň na základní úroveň.

Brzdou reformy škol je ale katolická církev a šlechta. Proč? Školy do té doby většinou fungují pod ochranou klášterů nebo bohatých šlechticů.

Katolíkům vadí, že přijdou o monopol na vzdělání a jejich věřící ovečky se mohou dozvědět i informace, které kněžím zrovna nepůjdou pod nos.

Šlechtici zase mají obavy, že když lidé půjdou do škol a omezí se robota, nebude, kdo by pracoval na polích a doplatí na to právě oni, kteří budou muset tu chudou chásku živit. Vládkyni habsburské monarchie ale zahraje do karet důležitá událost.

Papež Klement XIV. (1705–1774) v roce 1773 zruší jezuitský řád, který především má vzdělávání pod palcem. Vliv církve na školy tím pádem klesá, a proto nastává ten nejvhodnější okamžik pustit se do reforem.

Číst, psát, počítat a … modlit se

Rakouská panovnice Marie Terezie (1717–1780) ale na všechno nestačí, proto povolává na slovo vzatého odborníka, pruského reformátora škol Johanna Ignaze von Felbingera (1724–1788).

který do Vídně dorazí v květnu 1774. Okamžitě se pouští do práce a za půl roku je se svým „Všeobecným školním řádem pro normální, hlavní a triviální školy v císařsko-královských dědičných zemích“ o 79 paragrafech hotov.

V názvu se objevují tři typy škol. Triviální školy vznikají na vesnicích a v malých městech. Jak to v nich chodí? Když vyrazíte roku 1776 do vesnice a poptáte se po místní faře, narazíte u ní i na jedno nebo dvoutřídku.

Sednete-li si do lavice, naučí vás tu tři základní dovednosti (trivia), tedy číst, psát a počítat.

Budete muset skousnout i hodinu náboženství a na vesnických školách se dozvíte něco o základech hospodaření, v městečkách zase užitečné informace o řemeslech a průmyslu. Všechno vám do hlavy vtluče jeden učitel, případně za asistence pomocníka.

Když to chcete v životě dotáhnout dál

Nestačí vám triviální škola, chcete toho v životě dokázat víc? Musíte se vydat do hlavní školy v některém z krajských měst. Přirovnat ji můžeme k dnešnímu druhému stupni, kde každý předmět přednáší jiný učitel.

Seznámíte se tu se základy latiny, zeměpisu, dějepisu, kreslení a měřictví (geometrie) a vybrousíte si tu sloh. Dále se podle svého výběru dozvíte něco buď ze zemědělství nebo z průmyslu. Kluci proniknou do základů vojenství.

Nejvyšším stupněm základního vzdělání se stávají tzv. školy normální, které vznikají v zemských městech, u nás v Praze, Brně a Opavě. Osnovami kopírují vídeňskou normální školu založenou v rakouské metropoli v roce 1771.