To, co se odehrálo v první polovině 20. století, do té doby svět nikdy nepoznal. Čtyřicet let ohraničených první a druhou světovou válkou přepsalo geopolitickou mapu způsobem, jaký nemá v historii obdoby. 

Od bitev u Verdunu a na Sommě se začala válka pomalu obracet. Francouzi a Britové na západě dokázali Němce postupně vytlačovat z dobytých pozic.

Vrcholem jejich snahy se stala takzvaná stodenní ofenziva, která propukla 8. srpna 1918 bitvou u Amiens. Po čtyřech dnech bojů se zde Britům podařilo prolomit německé pozice a vytlačit Centrální mocnosti z území, které dobyly během jarní ofenzivy.

Jejich útok pokračoval dál a nakonec prolomil i Hindenburgovu obrannou linii, na kterou se jejich vojska stáhla. To už bylo všem víceméně jasné, že válka je pro Německo prohraná.

Generál Erich Ludendorff později nazval porážku u Amiens „černým dnem německé armády“. Bitva u Amiens byla také jednou z prvních velkých bitev, ve které se dostaly ke slovu tanky.

Z předmětu posměchu Němců se stala obávaná bojová síla, které se pěšáci s kulomety nemohli ani v nejmenším rovnat.

Bitvy u Verdunu a na Sommě znamenaly zásadní obrat ve vývoji první světové války. Stodenní ofenziva, která vyvrcholila bitvou u Amiens, definitivně změnila dynamiku konfliktu a ukázala převahu spojeneckých sil.

Tanky, které se původně zdály být nerealistickým experimentem, se staly klíčovým nástrojem moderní války. Tyto události nevedly jen k porážce německých vojsk, ale také k novým taktikám a technologiím, které formovaly budoucí vojenské strategie.

Historici nadále zkoumají význam těchto bitev, aby lépe porozuměli jejich vlivu na průběh války a její následky pro další vývoj světového dění.