V době, kdy nikdo netušil, že hrůzy první světové války zažije svět znovu a ve větším měřítku jen o čtvrt století později, jsou bitvy u Verdunu a na Sommě dávány za strašlivý příklad toho, kam až může zajít lidská touha po moci.
U Verdunu se bojuje od února 1916 až do prosince. Němci svážejí jednotky až z jižní Evropy a Francouzům se sotva podaří včas vystavět obranu. Nakonec jsou však na svých pozicích připraveni a nastane téměř nekonečný boj v zákopech.
Ofenzivy obou stran trhají na kusy děla a kulomety a mrtví se počítají na statisíce. Obě armády jsou po několika měsících na hranici svých sil, ale začátek bitvy na Sommě 1. července situaci změní.

Cílem francouzských a britských jednotek je prolomení německých pozic, a tak musí Německo od Verdunu začít své jednotky stahovat. Francouzi přejdou do protiútoků a podaří se jim získat zpět ztracená území, ale opět za cenu obrovských ztrát.
Bitvu na Sommě nakonec doslova utopí v bahnu listopadové deště a spojenecké velení musí operaci ukončit, přestože získají pouze dva kilometry německého území.
Historici dnes odhadují, že v bitvách u Verdunu a na Sommě ztratí obě strany dohromady téměř dva miliony vojáků.

Zpověď vojáka
Snad nejznámější připomínkou naprostého zoufalství té doby je tento dopis francouzského vojáka nalezený v zákopech u Verdunu. „Milá matko, překročili jsme les Vaux Chapitre.
Je to hrůza, jeden kráter vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého. Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových.
Někteří ještě vypadají, jako by spali, modré a šedé uniformy jsou dnes nazelenalé. Nacházíme kusy těl, jsou téměř jako stromy, které tady nemají ani koruny, ani větve. Střely je roztrhaly až ke kořenům. Je tady pusto a ticho. Obrovský hřbitov lidí.
Přeskakujeme mrtvé, bojíme se jich. Zítra jdeme do útoku. Modli se za mne.“