Prát prádlo začalo být potřeba se vznikem prvního oblečení, které bylo třeba udržovat čisté. Pokud se vám vzhledem k roční době vybaví Popelka, která máchá prádlo v říčce, tak vězte, že tak nějak to doopravdy bylo. Jen bez tří oříšků.

Prádlo se pralo v čisté vodě, otloukalo o kamení a ručně ždímalo. Mužům však bylo jejich žen líto a snažili se jim tuto nevděčnou práci zjednodušit.

Dneska nevařím, peru!

Postupem času se začaly používat různé tlouky a plácačky, ale výrazným krokem vpřed bylo až vynalezení valchy v 18. století. Přesto, když naše prababičky řekly, že na ně čeká velké prádlo, znamenalo to, že měly na celý den o „zábavu“ postaráno.

Během let přispělo k vývoji pračky mnoho lidí, přesto se jednalo o zdlouhavou cestu. Prvními předchůdci dnešních praček byly pračky s valchou poháněné ručně, do kterých se musela nalévat teplá voda, ohřívaná vedle na kamnech. Navíc poškozovaly prádlo, takže moc efektivní nebyly.

Zlatokopectví hýbe světem

Roku 1851 přišel americký vynálezce James King a jeho prototyp bubnu pro ručně poháněné pračky. Díky tomu se dalo vyprat až tucet košil najednou. Buben však muselo roztáčet tucet mezků.

Údajně na tento nápad přišel ve zlatokopecké osadě, kde to bylo s čistotou oblečení ne úplně ideální. Žádný z přítomných pánů však nechtěl vyměnit kutání zlata za praní prádla, a tak si díky své pračce zařídil celkem slušný zdroj příjmů.

S motorem se nemusí jen jezdit

Ačkoliv se vynález motoru zdál v mnoha ohledech průlomovým řešením, v případě pračky moc dřiny a potu neušetřil. Motor nahradil pouze ruční otáčení bubnu a vše ostatní nadále vyžadovalo zapojení hospodyňky.

Roku 1874 vyrobil pračku pro svou manželku Američan William Blackstone. Protože to byl nejen šikovný muž, ale také nadaný obchodník, rozhodl se začít pračku vyrábět ve velkém. Jeho vynález je právem považován za první sériově vyráběnou pračku do domácnosti.

První elektrickou pračku pak sestrojil roku 1906 chicagský vynálezce Alva J. Fisher. A od ní to byl už jenom krok k první automatické pračce.

Světlo světa spatřila v roce 1937. Měla zabudované tlakové spínače, tepelné termostaty, spotřebu 150 litrů na cyklus a zvládla udržovat během procesu praní teplotu vody na 55–70 °C.