Pardubicko je nabité pověstmi. Jmenujme namátkou legendy O opatovickém pokladu nebo O smrti kostelníka vztahující se ke významné osobnosti svého času jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů Království českého.

Podle současného historika Františka Šebka nejstarší pověst z Pardubicka pochází z 2. poloviny 12. století a pojednává o vzniku Opatovického kláštera. Král Vratislav se procházel po břehu řeky. Vstoupil do lodi, kde usnul.

Zdál se mu sen, že má vstát a hledat Bohu milé místo a na něm založit opatství.

Faktem je, že první zmínka o klášteře pochází z roku 1086 – Vratislav II. (kolem 1033‒1092) se stává prvním českým králem roku 1085. Zdejší mniši údajně nashromáždili ohromné bohatství.

Zatoužil je spatřit i Karel IV. Opat ho provedl podzemím, kde uviděl spoustu stříbra a zlata. Na památku dostal prsten s diamantem.

Poklad ukořistili husité

Další pověst vypráví, že si mniši během husitských válek bohatství schovali v sudech a převezli ho k pánovi hradu na Kunětické hoře. Řekli mu ale, že je uvnitř víno. Pán ho zatoužil ochutnat. Když zjistil, co je uvnitř, přikázal sloužícím:

„Vezměte jim poklad a vlijte do sudů víno.“ Jakmile mniši přebírali svůj poklad a zjistili, že je pán podfoukl, chtěli cennosti zpátky. Kunětický pán jim ale nedal nic – i oni ho podfoukli.

Ve skutečnosti klášter vyplenil husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka (1360/1370‒1438). Kronikář Václav Hájek z Libočan (†1553) tvrdí, že šlo o nejbohatší klášter v Čechách. Část pokladu se má skrývat na Kunětické hoře, hledači ale zatím nenašli nic.

Pomohlo léčivé ovoce

Hrobka Vojtěcha z Pernštejna (1490‒1534) v kostele sv. Bartoloměje připomíná jeho příběh. Zemřel nečekaně a jeho smrt byla spojována s pomstou „české čachtické paní“ Kateřiny z Komárova, kterou jako zemský sudí odsoudil za týrání.

Říká se, že za vstup hrobky do ní platí nezvaný návštěvník svým životem. Ovšem zdejší kostelník si dodal odvahy. „To přece nemůže být pravda. Zkusím se tam podívat. Kdo ví, co tam najdu,“ řekl si. S pomocí kolegy odsunul náhrobní kámen.

Chystal se vlézt dovnitř, ale z nitra se ozval podivný záhrobní hlas. „Sejdeme se do roka a do dne!“ A skutečně, kostelník do roka zemřel. Co na vyprávění říkají historikové? Podle Šebka jde o nadsázku.

K Vojtěchovi se vztahuje i jiná pověst, která pojednává o léčivém ovoci. Když byl tento syn Viléma z Pernštejna ještě malým chlapcem, onemocněl. Vyléčily ho prý zázračné třešně rostoucí pod Kunětickou horou.

Děti, které se pod stromem procházely, vyzvalo zjevení v podobě hezkého mládence, aby ovoce donesly na zámek.