Kdo je vůbec prvním alchymistou? Těžko říct, ale prvním, který dosáhne slávy napříč tisíciletími, se stane čínský filozof, historik, politik, přírodovědec, geograf, astrolog Cou Jen (305–240 př. n. l.).

Čínská alchymie má jasný cíl: Vyrobit elixír, který prodlouží věk a v ideálním případě zajistí nesmrtelnost.

A tohoto cíle se nepustí téměř 2000 let své existence, a to přes to, že prastarý „zaručený“ recept zabije desítky lidí – včetně společenských elit své doby. Žádné z děl Cou Jena se nedochová, ale cituje ho řada dalších, o chlup novějších.

Víme tak, že sloučí dvě teorie: Tu o opačných, ale vzájemně se doplňujících silách jin a jang, a teorii pěti prvků, kterými se dá vysvětlit celá řada jevů – od těch kosmologických, až po vztahy našich orgánů. A které že prvky to ve staročínském pojetí jsou? Dřevo, oheň, země, kov a voda.

210 př. n. l.: To je ale strašný smrad!

Nos deroucí puch se táhne na hony. Krajem projíždí první čínský císař Čchin Š‘ Chuang (259–210 př. n. l.)! Před i za jeho vozem jede náklad starých ryb. Ve vsi podivný průvod zastaví a služebníci objednají svému pánu jídlu.

Oběd si sní o samotě, ve stínu svého kočáru. Proč to všechno? Císař je už pár dní po smrti a zápach rozkládající se tkáně je třeba maskovat. O jeho skonu se má lid dovědět až po příjezdu do hlavního města. Jaká je příčina smrti 49letého panovníka?

Jistě se to neví, ale pravděpodobně se stane prvním z císařů, jehož život pozvolna vyhasne v marné touze po hledání elixíru mládí, kteří mu dvorní alchymisté v nejlepší víře v rumělku ochotně připravují.

 1. st. př. n. l.: Tyran a alchymistka

Z honosného čínského domu vybíhá nahá žena. Přes záda se jí táhnou rudé stopy po biči, v očích má šílenství. Zoufale padá do hluboké blátivé kaluže. Dlouhé vlasy barvy krkavčích perutí se vznášejí na hladině. Tam také naposled vydechne.

Její jméno je Fang, a je jednou z nejslavnějších alchymistek. Ano, zatímco v Evropě o pár století později termín „alchymistky“ až na pár výjimek nepotřebujeme, v Číně jich bude celá řada. Vesměs z dobře situovaných rodin učenců.

Fang prý objeví metodu přeměny rtuti na stříbro. Její choť, Čcheng Wej, chce její tajemství také poznat. Jenže alchymie je i vědou ducha, a to čistého. A Fang nevyzradí. Manžel ji bičuje a tyranizuje, až nebohá Fang zešílí…

7. – 9. století: Velké badabum

Co se vznikne ze směsi jemně mletého dusičnanu draselného, dřevěného uhlí a síry? Střelný prach! Objeven je v Číně v období 7. až 9. století, právě zdejšími alchymisty.

Ostatně, dusičnan draselný tu umí připravit již v prvním století před Kristem, zatímco Evropa si na něj musí počkat ještě pěkných pár staletí.

Dnes ho používáme jako dusíkaté hnojivo, součást pyrotechniky a dokonce jako konzervant skrývající se pod označením E252.

907: Experti na umírání

Otěže moci drží v rukou mezi roky 618 až 907 dynastie Tchang. Kromě řady inovací pro rozkvět země po ní zůstane i poněkud pošramocená pověst těch, kteří věřili alchymistům ze všech nejvíc.

Za všechny stačí jmenovat císaře Tchaj-cunga (598–649), který jako mnoho dalších uvěří, že elixír nesmrtelnosti může fungovat. A nebude sám. Čtvrtý císař mandžuské dynastie Čching, 56letý Jung-čeng (1678–1735) se probírá soudními dokumenty.

Náhlá nevolnost mu ani nedovolí položit listiny zpět. Na místě umírá. Proč? Předávkování elixírem nesmrtelnosti…

1510: Skoro jako myší bobky

Skupina poutníků do Santiaga de Compostela se zastaví u jednoho z domů. Malý chlapec jim doplní zásobu vody a na přilepšenou přidá kus čerstvě dopečeného chleba.

Dítko pronikavé inteligence se jmenuje Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493–1541), pochází ze zchudlého švýcarského šlechtického rodu.

Aulus Cornelius Celsus (25 př. n. l. – 50 n. l.) je uznávaný lékařský spisovatel a Paracelsus, jak si bude Philippus říkat, bez ostychu dává najevo, že by ho strčil do kapsy.

Když mu zemře matka, přestěhují se s otcem do rakouských Korutan. Otec je lékař a docent hornické školy. A synek od milujícího otce pochytí vědění jak z medicíny, tak hornictví.

Vystřídá několik univerzit a ve Vídni již v 17 letech může zamávat prvním diplomem. Jenže nebude jako ostatní lékaři. Ba naopak, mnozí z nich mají s to chutí si před ním uplivnout…

„Kdybych se byl sám neobrátil ke zkušenosti, staří lékaři by mne byli ponechali ve slepotě,“ shrne Paracelsus svá studia založená stále na staletí starých poznatcích a toulá se po venkově. Naslouchá léčitelům i babským radám a pomáhá, kde je potřeba.

Celé dny tráví v kovárnách, ale je i skvělým rybářem a lovcem. Zapisuje si tradovaná zaříkání a po večerech listuje ve spisech o démonologii. Stane se lékařem i alchymistou v jednom. „Mnozí si myslí, že alchymie slouží jen pro výrobu zlata a stříbra.

Pro mě to není cílem, její ctnost a síla spočívá v lékařství,“ vysvětluje. Jeho sláva stoupá úměrně s počty vyléčených. Roku 1516 pojmenuje zinek a začne vyrábět funkční zinkovou mast. Poprvé také použije slůvko alkohol v dnešním slova smyslu.

Věnuje se i paliativní péči. Nevyléčitelně nemocným dává prášky, které připomínají myší trus. Obsahují ale opium, které umí umírajícím ulevit…