S cílem vyřadit americké tichomořské loďstvo zaútočilo Japonsko 7. prosince 1941 na námořní základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech.
Podle konspirátorů věděl americký prezident Franklin Delano Roosevelt o útoku předem, dokonce ho sám vyprovokoval, ale schválně ho nechal proběhnout, aby mohly USA vstoupit do války. Opravdu tomu tak bylo?
Roku 1941 už v Evropě i Asii více než dva roky zuřila druhá světová válka. Jediným velkým hráčem, který do celosvětového konfliktu ještě nebyl zatažen, byly Spojené státy.
USA sice pomáhaly zásobovat Velkou Británii obklíčenoui nacisty, ale jinak se země držela stranou války ve jménu izolacionistické politiky. Japonská agrese v Číně však vedla k ochlazení vztahů „země vycházejícího slunce“ se Spojenými státy.
Po pádu Francie vstoupili Japonci do Indočíny, a navíc vyhlásili spojenectví s Německem a Itálií. To vedlo USA k tomu, aby na Japonsko uvalily ropné embargo, a tím vážně poškodily jeho ekonomiku.
Přinese útok mír?
Země se proto rozhodla pro odvetný útok.
Japonci věřili, že když zaútočí na největší americkou vojenskou základnu v Tichomoří, tedy Pearl Harbor, vyřadí ho z provozu, a navíc zničí co nejvíce amerických válečných lodí, přinutí USA k mírovým jednáním a obnově dodávek ropy.
Dne 7. prosince 1941 v 6.05 proto z japonských letadlových lodí vystartovala první vlna letadel k útoku na americké cíle. Bomby dopadly okolo sedmé hodiny ranní na letiště Kaneohe i na leteckou základnu Wheeler Field, ležící jen 16 km od Pearl Harboru.
Smutná bilance
V 8:30 zaútočila druhá vlna, čítající 170 japonských letadel, na flotilu kotvící v Pearl Harboru. Bitevní loď Arizona byla zasažena protipancéřovou střelou, který prorazila její plášť a zasáhla přední sklad munice, což vedlo k její zkáze.
Celkem bylo potopeno 12 amerických válečných lodí a devět dalších bylo těžce poškozeno. Došlo také ke zničení 188 amerických letadel. Při útoku zemřelo 2402 Američanů a dalších 1282 jich bylo zraněno.
Přesto Japonci nezpůsobili USA takové ztráty, jaké očekávali. Nepodařilo se jim zasáhnout žádnou letadlovou loď ani zničit ropné zásobníky, z čehož by se Američané vzpamatovávali mnohem pomaleji.
Co zvládne jediný špion
Plán napadení Pearl Harboru vypracoval japonský admirál Isoroku Jamamoto (1884–1943), vrchní velitel Spojeného loďstva. Významně mu v tom ovšem napomohly informace získané japonským špiónem Takeem Jošikawou přímo v Pearl Harboru.
Japonská rozvědka ho jako diplomata císařského velvyslanectví poslala na Havajské ostrovy s úkolem získat co nejvíce informací o americké tichomořské flotile. Počínal si nad míru obratně, ačkoli k tomu využíval značně primitivní prostředky.
Jednoduché, ale účinné výzvědné praktiky
Pronajal si byt s přímým výhledem na Perlovou zátoku, takže se mu přímo před očima měnily stráže i počty kotvících lodí.
Další informace získával v čajovně, kam si američtí důstojníci chodili pobýt s gejšami, jimž se rádi pochlubili, jaká letadla řídí či z jakých kanonů střílejí.
Řadu informací mu sdělili i upovídaní taxikáři, kteří vozili americké důstojníky z přístavu do jejich apartmánů, či poskytly místní noviny, ve kterých kina a divadla inzerovala program k uvítání nových posádek lodí. Stačilo tak jen poslouchat a o všem detailně informovat vedení.
Koncentrační tábor pro „žlutou hrozbu“
Zajímavé je, zejména vzhledem k tomu, co se dělo po útoku, že se Jošikawovi nepodařilo získat nikoho, kdo by mu s tajnou misí pomáhal, a to na Havaj žilo sto dvacet tisíc smíšených, japonsko- amerických manželských párů a několik tisíc japonských imigrantů.
Všichni byli loajální k nové domovině.
Poté, co 8. prosince 1941 vyhlásily Spojené státy válku Japonsku, vydal prezident USA Franklin Delano Roosevelt (1882–1945) příkaz k internaci Asiatů, především těch s japonskými kořeny, do speciálních „relokačních center“, kde strávili prakticky celou válku.
K celoplošné rasové čistce došlo mezi únorem a březnem 1942 a týkala se 127 tisíc lidí.
Chtěl Roosevelt válku?
Záhy po útoku se však začaly množit nejrůznější konspirační teorie, které nejčastěji spekulovaly o tom, že americký prezident Roosevelt o útoku Japonců věděl předem, ale schválně ho nechal proběhnout, aby USA vtáhl do války.
Zadržoval prý klíčové informace americké tajné služby. Japonský kód diplomatické pošty se podařilo vyluštit již na jaře či v létě 1941, následně i kódy vojenského námořnictva.
V jedné šifrované zprávě měl být údajně obsažen dotaz na to, jak jsou v Pearl Harboru rozmístěna obranná válečná plavidla, což svědčilo o připravovaném útoku. Prezident o tom měl být informován, ale záměrně nic nepodnikl.
Tajný plán amerického prezidenta
Někteří konspirátoři dokonce věří, že prezident útok sám vyprovokoval. Jako důkaz měl sloužit plán, který vypracoval rok před útokem, tedy 7. října 1940, americký zpravodajský důstojník Arthur H. McCollum (1898–1976).
V něm nastínil, co by měli Američané udělat, aby přiměli Japonce zaútočit na USA, tedy přerušit obchod s nimi a poslat americké ponorky do oblasti Orientu. K tomu potom skutečně došlo.
Zpráva byla tajná až do roku 1994. Skutečně tedy věděl americký prezident o blížícím se útoku a nezabránil mu?
Dojde k útoku, nevíme kde
Americká Národní bezpečností agentura (NSA) v roce 2008 odmítla konspirační teorii, že jak velitel základny, admirál Husband E. Kimmel (1882–1968), tak prezident Roosevelt o útoku na Pearl Harbor věděli a nezabránili mu.
Historici sice potvrdili, že několik japonských šifer bylo koncem roku 1941 prolomeno, ale ne natolik, aby byli Američané schopni odvodit z nich informace o hrozícím útoku.
Americké rozvědce se však podařilo zjistit, že se velká část japonské flotily odmlčela, a tak s předstihem několika dní odhadla, že dojde k útoku. Netušila však kde.
Zpravodajci tipovali, že Japonsko nejspíše zaútočí na Filipíny či Indonésii, aby získalo přístup k ropě. I Pearl Harbor a San Francisco figurovaly mezi možnými cíli, ale nebyly považovány za ty nejpravděpodobnější.
Chabá americký armáda
Je možné, že prezident o tom, že Japonsko chystá útok, věděl. I kdyby měl přesnou informaci, že cílem je Pearl Harbor, s velkou pravděpodobností by mu nebyl schopen zabránit.
Letadlové lodě z Perlové zátoky odpluly na cvičení a posádky bitevních lodí odjely na dovolenou, a navíc neměly palivo, protože Američané koncem 30. let, a ještě i v roce 1941, v rámci politiky izolacionalismu minimalizovali výdaje na armádu.
Například počet československých mužů ve zbrani v roce 1938 tak několikanásobně převyšoval počet aktivních amerických vojáků. Jen asi dvě lodě byly schopny vyplout během šesti hodin, zbytek flotily by na vyplutí potřeboval nejméně tři až šest dnů.
Byrokracie prohrává války
Není tak pravda, že by Franklin Delano Roosevelt záměrně tajil útok, aby mohl USA zatáhnout do války. Indicie sice naznačovaly, že k něčemu dojde, jen nikdo nevěděl, k čemu a kde. Navíc nikdo nechtěl schválit náklady spojené s takovou nepodloženou akcí.
Po ztrátách utrpěných v Pearl Harboru se Američané poučili a následně prosazovali doktrínu vlastní iniciativy i na nižších úrovních vedení. Rozkazy zněly:
„Prostě to udělejte, pokud myslíte, že je to potřeba, a nečekejte na rozkaz shora.“ Ostatně to byl i jeden ze závěrů vyšetřování NSA – podle její zprávy zatěžovala tehdy tajné služby přílišná byrokracie.
