Existují společnosti, kde jsou ženy hlavou rodiny, zatímco muži jsou v podřízeném postavení? Samozřejmě. A které to jsou? „Všechny,“ odpoví s úsměvem zkušený znalec života.

Obecně platný společenský model, který v různých formách platí po celém světě, je patriarchální. Společnosti, rodinou počínaje, státy konče, řídí až na výjimky muž. Jeho úkolem je zabezpečit rodinu, popřípadě se postarat o chod státu či kmene.

Děti automaticky získávají jméno po otci, rodová linie se určuje „po meči“ stejně jako dědičné právo. Existuje však společnost, kde by tomu bylo naopak? Jako jediné nejspíš každému naskočí Amazonky. Jenže ty jsou pouhým mýtem z řecké mytologie.

Existují však i nějaké skutečné? Existují.

Za čínskou zdí

Zřejmě nejslavnějším současným matriarchátem jsou čínští Mosuové. Etnická skupina čítající kolem 55 000 příslušníků, která už přes 2000 let žije v oblasti u jezera Lugu v provinciích Jün-nan a Sečuán, nedaleko tibetské hranice.

Stejně jako u dalších matrilineárních společností jsou tu ženy hlavami rodin, rodová linie je sledována „po přeslici“, takže příjmení přechází z dcery na dceru, stejně jako majetek.

Ženy dělají všechna zásadní rozhodnutí a mají pod palcem finance, jim patří domy, pozemky i děti, které zůstávají výhradně v jejich péči. Role otce zůstává jen okrajová.

„Otec žije v domě své matky, ale nikdo mu samozřejmě nebrání své děti navštěvovat, nosit jim dárky a trávit s nimi čas,“ říká italský fotograf Luca Locatelli, který u Mosuů trávil dlouhý čas.

I když se však otec účastní některých významných událostí v životě dítěte a zůstává pro něj důležitou osobou, za svou rodinu děti považují tu, kde žijí, tedy dům své matky.

Záleží jen na citech

Hlavním prvkem života Mosuů, který fascinuje a láká turisty, je tisese tzv. stěhovavé manželství. Mosuové totiž neuzavírají klasická manželství. Poté, co dívka dosáhne 13 let, může si začít mezi muži vybírat milence.

Oba přitom mohou mít libovolný počet partnerů bez nutnosti navazovat dlouhodobý vztah. Některé Mosujky tak mohou mít za život třeba 100 partnerů, ale není to příliš běžné.

“Většina jich má dlouhodobé vztahy a partnery nemění nijak často,“ říká argentinský spisovatel Ricardo Coler (*1956), který se Mosuům podrobně věnuje.

Vztahy jsou na rozdíl většinových společností založeny pouze na citech, nikoliv na ekonomickém či sociálním základě.

Páry, kterým to klape, tak spolu mohou zůstat celý život, zatímco ty, kterým to neklape, se rozcházejí bez komplikací a hádek, aby si našli jiné partnery. „Většinou stačí, aby žena muže prostě poslala pryč,“ říká Locatelli. O tom, kolik partnerů kdo měl nebo má, se však veřejně nemluví.

Neznají slovo monogamie

S partnery navíc ženy nežijí v klasické domácnosti. Muži se věnují rybaření, chovu zvířat i dalším profesím, a své partnerky navštěvují pouze v noci, aby se pak ráno vrátili ke svým rodinám.

Do velkých čtvercových domů, kde žije několik generací žen a mužů, kteří jsou dětmi některé z nich. O klasické manželství nemají většinou ženy zájem, přesvědčeny, že když muž a žena žijí spolu, nevede to k ničemu dobrému.

„Jen se hádají, jsou nešťastní a potěšení i láska se vytratí,“ tvrdí mosujská dívka Šama v knize Kde vládnou ženy české cestovatelky Kateřiny Karáskové (*1978).

Takto Mosujové neznají žárlivost a ve svém jazyce nemají výraz pro monogamii, manžela, ale třeba ani pro znásilnění.

Navíc při takovém uspořádání, kdy do rodin nepřichází žádný manžel nebo manželka se svými nároky, nedochází v případě rozchodu k žádným třenicím o děti ani o majetek. Děti zkrátka patří matkám a majetek dědí nejstarší z dcer.

Tradice ničí soudruzi i turisté

Vše se mění v roce 1956, kdy do oblasti trhne armáda čínských komunistů. Soudruzi mosujské tradice označí za nehodné života správného soudruha a postaví je mimo zákon. Nutí Mosujské ženy uzavírat manželství a žít s jedním mužem v tradiční rodině.

Všechny děti musí mít v rodném listě uvedeno jméno otce, a všechny mimomanželské vztahy jsou zakázány. Až do chvíle, kdy soudruzi pochopí, že na mosujské tradici by se dal vytřískat majlant.

Koncem osmdesátých let odvolávají všechna nařízení a poměry se rychle vrací k „normálu“.

Jenže do nádherně poklidného a od okolního světa izolovaného kraje se začínají hrnout turisté, které lákají slogany jako „Navštivte království žen, místo volné lásky“. Každý rok je jich přes milion a brzy jich má být dvojnásobek.

Mosujové, kteří se stávají turistickou atrakcí, se rychle přizpůsobí. Objevují se hotely, které provozují místní ženy, zatímco muži se živí jako průvodci.

Vypráví zvědavcům hlavně o tom, jak to mají se ženami, a jak je to s tím sexem, který tu prý ženy nabízejí bezplatně.

Jenže s turisty, televizí a dalšími informacemi začíná mladá generace podléhat vnějším vlivům a staré tradice se začínají mísit s globálními novotami.

A tak některé dívky sní o vztahu s mužem, který bude „navždy“, mnohé mladé páry opouští tradiční model a zakládají klasické domácnosti. „Povede to jen k hádkám o majetek,“ bojí se starší Mosuové.

A co hůř, mosujský matriarchát se nakonec může stát jen skanzenem, zábavním parkem, kde ho Mosuové budou předstírat pro pobavení turistů.