Francouzský král Jindřich IV. Navarrský umírá. Jeho smrt je odvetou outsidera. Vraha Ravaillaca si při popravě mučitelé vychutnají, do ran mu lijí například roztavené olovo nebo hořící vosk, neunikne čtvrcení koněm.

Francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553‒1610) sice konvertuje ke katolicismu, aby vyhověl většině v zemi, ale náboženské poměry ve Francii tím nesjednotí.

Outsider z chudé rodiny François Ravaillac (asi 1578‒1610) viní ze svých životních neúspěchů právě jeho. „Je špatný křesťan. Bůh mne povolal k tomu, abych královského kacíře sprovodil ze světa,“ prohlašuje.

Do Paříže za svým cílem dorazí už o Vánocích v roce 1609. Několikrát se snaží proniknout ke králi, ale vždy je odehnán. Doufá, že konečně uspěje…

Odjíždí bez ochranky

Jindřich IV. se v pátek 14. května 1610 kolem druhé hodiny odpolední připravuje na schůzku s vévodou Maximilienem Béthunem de Sullym (asi 1560‒1641), který má na starosti správu státních financí.

Odjezd ale oddaluje. „Mám jet nebo raději ne?“ ptá se svojí choti, královny Marie Medicejské (1575–1642). Nakonec ale na nádvoří Louvru vsedne do kočáru, v němž jsou v oknech místo skel kožené závěsy. Usadí se vlevo po směru jízdy.

Vedle něj si sedne Jean Louis de Nogaret de La Valette, vévoda d´Épernon (1554‒1642), naproti vévoda Montbazon (1568–1654) a maršálek Lavardin.

Ochranu velitele královských stráží kapitána de Vitry, odmítne. Kočár střeží jenom sluhové na stupátku nebo vedle něj. Ulice Saint-Honoré je volná, ale za zatáčkou v Rue de la Ferronnerie u Hřbitova neviňátek vzniká dopravní zácpa.

Stojí tu dva vozy se senem a vínem, zásobují zdejší obchůdky. Také tu číhá Ravaillac. Dostane šanci. U královského kočáru zůstanou jenom dva sluhové, kteří navíc mají práci. Jeden se snaží zajistit volný průjezd ulicí, druhý si upravuje podvazek.

Za komplice měl Boha

Ravaillac využije situace, zavěsí se na kolo kočáru a krále oknem opakovaně bodá. Dvě rány jdou do prsou, do třetice nůž sklouzne po rukávu vévody Montbazona. „Jsem zraněn,“ vykřikne král a vzápětí umírá.

Jakýsi šlechtic jedoucí na koni vedle kočáru se na útočníka chce vrhnout. „Nezabíjejte ho, sic na to sám doplatíte,“ volá na něj vévoda d´Épernon. Atentátník je zatčen. „Měls nějaké komplice?“ prší na něj otázky mučitelů. Myslí si, že plán nezosnoval sám.

Vrah ale tvrdí, že se spoléhal jenom na milost boží, protože „Bůh je milosrdnější a jeho vlastní muka tak velká, že ho za spáchaný čin čeká spíše spása než zatracení.“ 27. května 1610 nad ním soud vyřkne ortel: mučení a poprava.

Vévoda kryl spiknutí

„Ravaillacova rituální poprava svedla do jednoho řečiště veškeré násilnosti nahromaděné během náboženských válek a byla jistým způsobem pociťována jako akt ustavující znovu sociální harmonii,“ hodnotí tehdejší atmosféru ve Francii současný francouzský historik Georges Minois.

Jindřichovou smrtí se zabývají i další dějepisci. Francouz Jules Loiseleur (1816‒1900) tvrdí, že za protikrálovským spiknutím stál vévoda d´Épernon. Právě on prý zajistil dopravní zmatek v ulici de la Ferronnerie.

Tam měli čekat jeho společníci, ale Ravaillac je předběhl. Když pak volal, ať atentátníka nezabíjejí, kryl svoje spiknutí.