Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak vidí svět jiní tvorové než lidé?

Zvířata, ptáci, ryby a hmyz rozlišují jiné typy barev, vnímají i infračervené nebo ultrafialové záření, vidí i v naprosté tmě, mají superostrý zrak i schopnost rozlišovat velice rychlé, nebo naopak pomalé pohyby.

To, jak vidíme svět, považujeme za samozřejmost. Pro ostatní živočichy ale vypadá naprosto odlišně. Pojďte se s námi ponořit do smyslového vnímání zvířecí říše a podívejte se na svět očima psa, koně, mouchy nebo káněte. 

Barevné vidění umožňují čípky v oku

Možná si ještě ze školy pamatujete, že naše oko má dva druhy receptorů světla – tyčinky, které nám umožňují vidět v noci, ale jen černobíle, a čípky, které nám zase za denního světla umožňují barevné vidění a rozlišování jemnějších detailů.

Barevně tedy vidí ta zvířata, která mají v oku kromě tyčinek i čípky. Lidé mají v oku tři druhy čípků – pro červenou, zelenou a modrou barvu. Podobně na tom mezi savci jsou jen někteří primáti.

Díky tomu, že dokážou rozeznat červenou od zelené, mohou si k snědku vybírat zralé plody. Tyto dvě barvy ale nedokáže rozlišit například pes, který má v oku jen dva druhy čípků.

Podobně je na tom i většina savců, ale každý druh vnímá trochu jiný rozsah barevného spektra. Například myši vidí svět v zelené a ultrafialové. 

U některých jihoamerických primátů mají tři druhy čípků v oku jen samice, a to jen některé. Zbylé samice a všichni samci mají pouze dva druhy čípků, a proto červenou od zelené nerozlišují.

Některé druhy žab dokážou rozlišovat barvy i ve skoro úplné tmě. Tam, kde lidé už nejsou schopni vidět nic, umějí žáby rozeznat modrou barvu od zelené, což je úctyhodný výkon.

Nejvíce barev vidí strašek, což je druh korýše. Jeho dělené oči dokážou rozeznat barvy z celkem 12 barevných kanálů spektra, zatímco lidé jen ze tří. Jak pestrý asi musí být jeho svět?

Jsou lepší oči směřující dopředu, nebo do stran?

Poloha očí určuje, jak velké zorné pole a jakou hloubku vidění daný druh má. U zvířat, pro které je důležitý přesný odhad vzdálenosti, například při skákání ze stromu na strom, směřují obě oči dopředu.

To jim sice poskytuje menší zorné pole, ale zato umožňuje výborné vnímání hloubky a prostoru. Tohle postavení očí jsme po primátech, kteří žili na stromech, zdědili i my.

Zvířata, která musí především včas zpozorovat predátory, mají zase oči umístěné po stranách hlavy. To jim poskytuje širší zorné pole, takže snadněji uvidí i šelmu, snažící se je přepadnout zezadu.

Toto rozšířené vidění je ale na úkor hloubky, kterou nevnímají příliš dobře. Široké zorné pole mají i někteří draví ptáci, ti ale hloubku vnímají velmi dobře.

Ovce, koně a další sudokopytníci si vyvinuli další zrakovou ochranu před predátory – jejich oko se samo otáčí tak, aby zornička byla stále vodorovně s horizontem, i když skloní hlavu, aby se mohli pást.

Tento samovolný pohyb očí se nazývá cyklovergence. 

Koně mají uprostřed mezi očima slepou skvrnu. Když jsou těsně před překážkou, už ji nevidí a jejich mozek se při pohybu řídí tím, co předtím zaznamenal na dálku. Koně také nevidí červenou barvu a jejich oko vše kolem nich zvětšuje o 50 %!

Supermani v říši zraku – ptáci

Ptáci mají jedno z nejdokonalejších vidění barev v celé živočišné říši. Zatímco my máme v oku jen tři typy čípků, ptáci mají čtyři, což jim umožňuje vidět širší rozsah odstínů včetně ultrafialového spektra.

Díky schopnosti rozlišovat víc barev dokážou ptáci na peří svých druhů vnímat barvy a vzory, které jsou pro nás neviditelné. Kromě toho mají dokonalejší zrak než my i v jiných ohledech. Dokážou vidět velice ostře i na velkou vzdálenost.

Touto superschopností oplývají obzvláště draví ptáci. Umožňuje jim to větší hustota buněk citlivých na světlo v oblasti žluté skvrny oka, což je oblast na sítnici, která umožňuje nejostřejší vidění.

Lidé v ní mají zhruba 160 tisíc buněk, ale například káně více než milion. Díky tomu dokážou draví ptáci rozlišovat takové detaily, na jaké my už potřebujeme dalekohled.

Člověk například neuvidí letící vážku ani na 100 metrů, ale poštolka ji vnímá i ze vzdálenosti skoro jednoho kilometru. Supi jsou dokonce schopni zpozorovat zdechlinu ze vzdálenosti až několika kilometrů. Dravci mají také velmi široké zorné pole – někteří až 300°.

Váš papoušek by si televizi neužil

Ptáci jsou také schopni vnímat velice rychlé pohyby, které by nám už splývaly v rozmazanou šmouhu. Dokážou rozlišit až 150 obrázků za sekundu, zatímco lidé jen 20. Tento nedostatek našeho zraku nám ale zase umožňuje užít si filmy.

Ty jsou totiž složené z jednotlivých obrázků, promítaných rychle po sobě. Když jich v jedné sekundě uvidíme více než 20, lidské oko je vnímá jako souvislý pohyb. Ptáci by ale viděli jen sérii rozsvěcujících se a zhasínajících bodů.

Kromě schopnosti vnímat extrémně rychlé děje jsou také ptáci schopni vnímat velmi pomalé změny, které my nevidíme. Dokážou se například během tahu orientovat podle změn v postavení hvězd a měsíce na obloze. 

Psi neumějí rozeznat červenou od zelené

Kdysi se tvrdilo, že psi vidí černobíle. Tak to ale není – mají v oku dva druhy čípků, což je o jeden méně než lidé. Díky tomu od sebe nedokážou rozlišit zelenou a červenou barvu, podobně jako lidé s červeno/zelenou barvoslepostí.

Červenou barvu vnímají spíše jako tmavě hnědou, zatímco zelenou, žlutou a oranžovou jakou odstíny žluté. Modrou a zelenou vidí šedě, a fialovou zas modře.

Když psovi tedy hodíte oranžový míček na zelený trávník, bude mu trvat dlouho, než ho pouhým zrakem vypátrá. Psi navíc zřejmě nevidí svět v sytých tónech, ale spíš v pastelových odstínech.

Také neumějí zaostřit na vzdálenější předměty tak dobře jako my – jejich ostrost vidění odpovídá zhruba člověku se čtyřmi dioptriemi. Díky umístění očí na boku hlavy však vidí mnohem lépe do stran.