Správný šlechtic je hrdý na své jméno, na svůj původ a na svůj erb. Jenže ten občas není zrovna výstavní…
Může za to nepovedený vtípek dávných předků? Nebo spíše změněný význam v průběhu staletí?
Nositel erbu: Schwarzenbergové
Roku 1654 přicházejí do Čech Schwarzenbergové – i s jednoduchým erbem, kterému se díky vojevůdci Adolfovi ze Schwarzenbergu (1551–1600) během tureckých válek dostalo vylepšení.
Adolf totiž dobíjí tureckou pevnost Raab a na památku tohoto činu získává do erbu hlavu Turka. Pro větší efekt je dodán ještě krkavec, který nebohému mohamedánovi vyklovává oči.
Dlouhé roky válek s tureckou říší přinášejí rodům různé podoby erbů s useknutými hlavami Turků, tato varianta ale suverénně patří k těm nejkrvavějším.
Nositel erbu: George Grenville
Každý herold musí být schopen přesně popsat erb šlechtice. Pokud někam přijde George Grenville, 1. markýz z Buckinghamu (1753–1813), heroldy nejspíš rovnou trefí šlak. Jeho osobní erb se totiž skládá přibližně ze sedmi stovek znaků! Jak je to možné?
Pokud dojde ke spojení dvou rodů, dojde většinou i ke spojení jejich erbů – půlením, čtvrcením a tak dále. No, a rod Grenvillů se nejspíš žení o sto sedm, takže bobtná i jejich erb – a nebohý George zdědí erbovní monstrum.
Bohužel pro heroldy ale nejde o muže, který by zůstával schovaný na svém zámku – během života zastáví několik důležitých funkcí. Například v roce 1782 je nejmladším místokrálem v Irsku, o pár let později ministrem vnitra a zahraničí.
Slibnou kariéru ukončí fakt, že se chová ke všem velmi povýšené a uráží, koho může. Asi mu jeho 700 znaků stouplo příliš do hlavy…
Nositel erbu: rod Ranjina
V heraldice najdeme velké množství zvířat. Nejčastěji lvy nebo orly a orlice – to je takový VIP klub nejlepších z nejlepších. Nechybí ale ani divočáci, býci, draci a další bestie, které mají dokázat, jak je rod neohrožený.
Mnozí pak nemají takové štěstí, jako třeba „naši“ Zajícové z Hazmburka. Zajíc může alespoň budit dojem mazanosti. Jiní se „musí“ chlubit husami, kachnami či veverkami.
Pořád je to však výhra oproti tomu, co si do znaku vetkne rod Ranjina, který patří k nejvlivnějším šlechtickým rodinám v sicilské Raguse. V erbu totiž má tři ohavné černé pavouky.
Nositel erbu: Bartolomeo Colleoni
Bartolomeo Colleoni (1400–1475) je generálním kapitánem Benátské republiky a skvělým vojevůdcem. Pochází ze vznešené rodiny, jejíž jméno rezonuje celou severní Itálií.
Po smrti mu v Benátkách vztyčí sochu a jeho důležitou roli potvrdí i fakt, že je po něm ještě v roce 1930 pojmenován válečný křižník, který půjde i se svými 121 námořníky ke dnu 19. července 1940 během druhoválečné bitvy u mysu Spatha poblíž severozápadního pobřeží Kréty.
A jakýže erb má tento vznešený bojovník? Tři varlata. Jde vlastně o mluvící znamení, protože jméno rodiny Colleoni vychází z latinského coleus – což je označení právě varlat. Rodina je na to tak pyšná, že si to dá do znaku.
Až pozdější členové rodiny ztratí odvahu – a varlata změní na tři obrácená srdce.
Nositel erbu: rod Elżanowski
V polské heraldice najdete celou řadu podivností. Své by k tomu mohla říci zejména rodina Elżanowski, která pochází původně z Pomořanska, ze severu polského království.
Mnoho o nich nevíme, snad kromě toho, že v roce 1636 hraje helminský kastelán tak dobře na lesní roh, až si ho všimne sám král. Co ale o tomto rodu víme určitě je fakt, že má opravdu ošklivý erb.
V červeném poli si hoví dívka s černými vlasy vlajícími ve větru a černým zobákem supa místo nosu. Jak rodina zrovna k tomuhle erbu přijde? To dnes již bohužel zůstává otázkou bez odpovědi. Frustrující, protože za tím určitě musí být nějaký skvělý příběh…
