České královny to mnohdy neměly jednoduché. Jejich manželové vládli rozsáhlé říši a ony musely podstupovat leccos, co jim zrovna nebylo po chuti. Některé z nich třeba neměly naše obyvatele zrovna v lásce.
Český král a římský císař Matyáš Habsburský (1557‒1619) si 4. prosince 1611 bere Annu Tyrolskou (1585–1618). Tehdy se ocitá už na konci svých fyzických a duševních sil. Trpí dnou, která mu často znemožňuje výkon vlády.
Přesto všichni doufají, že s mladičkou Annou nakonec zplodí dědice. To se ale nepodaří. Když se Anna trochu zakulacuje, je to jenom kvůli tomu, že jí chutná jíst. Vyjít s touhle fanatickou katoličkou, která sama sebe dokonce mrská důtkami, není zrovna snadné.
Osoby protestantského vyznání doslova nesnáší. Společnou řeč ale překvapivě najde s manželovou milenkou Susane Wachterovou. Anna ji Matyášovi blahosklonně toleruje a obě s ním dokážou zdatně manipulovat. Manželé zemřou krátce po sobě.
Po manželce upřímně truchlí
Na první manželku má český král a římský císař Ferdinand II. (1578–1637) docela štěstí. Marie Anna Bavorská (1574–1616) dokonale vyhovuje měřítkům kladeným na panovníkovu choť.
Po sňatku v roce 1600 zbožně vyznává katolickou víru, rodí jedno dítě za druhým a od politiky se drží příkladně stranou. Když v roce 1616 zemře, císař je zdrcený, a dokonce sám sepíše závěť.
Svoje choutky zvládne dalších šest let krotit žíněnou košilí a důtkami, než si jako druhou ženu zvolí mantovskou princeznou Eleonorou de Gonzaga (1598–1655).
Svéhlavička prosazuje svou
Neskončí v klášteře, i když si to v mládí přeje. Nakonec si ale Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (1655–1720) bere na přání své rodiny habsburského císaře a českého krále Leopolda I. (1640–1705).
Když musí pobývat v Čechách, je z toho otrávená, protože tuhle zemi nemá ráda. Vadí jí, že si zdejší poddaní pořád na něco stěžují a nejsou vůči manželovi poslušní. Je svéhlavá a zvyklá prosadit si svou, což uplatňuje i ve vztahu ke svému choti.
