Na podzim, za vlády astrologického znamení Štíra, byla zpřetrhána nit života, která spojovala život rostlin se Sluncem. V období Střelce byla vegetace prakticky pohřbena pod zemí, i když o slunečním světle věděla…

Od slunovratu dává Slunce životu, který s sebou pomyslně vzalo do podsvětí, opětovnou svobodu. Na důkaz vítězství nad temnotami vystoupí sluneční kotouč každý den o něco výše nad obzor.

Slunce tak opět začíná rozdávat sílu, i když to ještě není našimi smysly příliš vnímáno. Skryté klíčky však již pomalu začínají ožívat a připravují se na okamžik, kdy znovu vyrazí ze země.

Opětovné, hmatatelné a viditelné zrození přírody se však v plné síla odehraje až na jaře, na počátku kosmického roku – ve znamení Berana.

Mithrův sluneční kult

V době zimního slunovratu křesťanský svět slaví Vánoce, tedy narození Krista. V raných obdobích křesťanství byl 25. prosinec svátkem Jana Křtitele. O tomto dni víme, že Syřané, Egypťané, Římané i Řekové tehdy slavili narození boha Slunce.

V roce 354 přesunula křesťanská církev datum narození Krista ze dne 6. ledna, dnešního svátku Tří králů, na 25. prosinec, aby tak „přetáhla” příznivce Mithrova kultu, který se s římskými dobyvateli rozšířil až do Británie a konkuroval tak mladému křesťanství.

Příznivci boha světla Mithry slavili 25. prosince „den zrození nepřemožitelného Slunce”.

Stále zelené rostliny

Germáni, Římané i Řekové měli ve zvláštní úctě rostliny, které neztrácely zeleň ani uprostřed kruté zimy. Těmto rostlinám, které dokázaly vzdorovat nepřízni klimatu, byla přisuzována neobyčejná životní síla.

Oblíbený byl především břečťan a také jmelí, které zůstává zelené v holých korunách stromů. I my si v dnešní době o Vánocích zdobíme své domovy větvičkami jmelí. Jmelí bývá tradičně považováno za magický prostředek proti blesku, nemocem i uhranutí.

Tradice vánočního stromečku

Starodávný zvyk připomínat si uprostřed období tuhé zimy stále zelenými rostlinami nový a neustále se obnovující život zřejmě také stál rovněž u zrodu našeho vánočního stromečku…