Narodí se ve stejném roce. Ona je z Brooklynu, on z malé moravské vesničky. Ona je z bohaté rodiny, on si musí už v mládí přivydělávat doučováním. Ona studuje klavír, on filosofii a teologii. Ale oba se do sebe vzájemně zakoukají.
Otcem Charlotte Garrigue (1850–1923) je bohatý americký obchodník, který pochází ze starobylé rodiny. Charlie, jak jí doma říkají, se zajímá zejména o hru na klavír.
„Chci se hraním živit,“ svěří se otci a ten ji díky konexím zajistí místo v klavírní škole v Lipsku. Jenže se ukáže, že studuje s dívkami, které dřou už od mala.
Intenzivním učením se snaží jejich náskok dohnat, ale místo toho si přivodí jenom zranění ruky a s profesionální kariérou se musí rozloučit. Ale s rodinou, u které bydlí, zůstane v kontaktu i po návratu do Ameriky.
Neznámý fešák
„Musíš za námi někdy přijet,“ píše jí přítelkyně Hedvika Göringová. „Stýská se nám. A navíc u nás na bytě bydlí takový rakouský fešák. Chytrý, sečtělý a sympatický.
Musíš ho poznat!“ A tak se Charlie v roce 1877 znovu vypraví do Evropy. Tady potkává mladého Tomáše Masaryka (1850–1937). Spatří ji poprvé při jejím příjezdu, 13. června 1877 a hned při obědě se s ní blíže seznámí.
„Nešla byste do divadla?“ nabídne a hned má domluvené rande i na druhý den. A ten třetí zorganizuje společný výlet. Jejich přátelství se během těch pár hodin prohloubí takovým způsobem, jako kdyby se znali celý život.
„Je vzdělaná, zajímá se o všechno,“ zaznamenává Masaryk později své tehdejší pocity. „Nevšední jasnost myšlenek, prostota mravů, jemnost chování ve společnosti a praktičnost v každém oboru.
K tomu mocný zápal pro umění a vědu a mohutný cit pro dobro a krásno.“ Diskutují spolu o filosofii, historii, literatuře nebo feminismu. A tak nacházejí tolik společných témat, že se zdá, že všechen čas světa by měl patřit jenom jim.
A přesto dosud neuvažují, že by z toho mohlo být něco víc. Vždyť jenom přátelsky debatují. A tak musí zasáhnout náhoda.
Smrt nebo svatbu
Je červenec a všichni se vypraví odpoledne k řece, aby se ochladili. Při vystupování z lodi se ale jedna z tělnatějších dam převáží a žbluňkne do vody. Na břehu vypukne panika, jen Masaryk srdnatě skočí za ní.
Celá záchrana trvá asi dvě minuty, ale on sám se při tom div neutopí. Prochladlý se vynoří na břeh, sotva lapá po dechu a nakonec omdlí. Probere se až druhý den ráno. Charlotta tam ovšem už není, je na výletě za přítelkyní.
„Nemysli si, že mi to nějak imponuje,“ zchladí ho potom ještě víc. „Dobrý skutek udělá každý slušný člověk!“ Ale on si uvědomí, pod tíhou celého zážitku, že nesmí váhat.
Konečně svoji
Protože Charlotte je mimo Lipsko a Masaryk nemá peníze, kodrcá se čtvrtou třídou, aby ji dostihl. Ale jasné odpovědi se mu nedostane. Charlotte váhá. „Musela bych opustit rodinu, svou zemi!“ Ale nakonec přece jen kývne.
Po dvou měsících známosti se zasnoubí. Přichází teď ta náročnější část: přesvědčit rodiče. Zatímco na Moravě dopadne všechno dobře, i když čekají černošku – protože kdo jiný by přece mohl žít v Americe? – ale v New Yorku je to těžší.
Tchán si přeje budoucího muže své dcery poznat osobně. Masaryk se nakonec vydává za oceán, aby za svou lásku bojoval. A jde do toho opravdu po hlavě:
„Tož jsem pana Garrigua požádal o ruku nevěsty a o peníze na tři roky, než budu moc rodinu uživit,“ píše poté v deníku. Tchána málem raní mrtvíce, ale nakonec cílevědomému muži podlehne i on.
Novomanželé se v New Yorku vezmou, Masaryk přijímá z úcty i jméno nevěsty, a spolu se stěhují do Vídně, kde má slíbené místo na univerzitě.
Poslední nádech
Zatímco Masaryk se věnuje přednášení, literární tvorbě a filosofii, doma se na něj směje štěstí. Narodí se mu dcera Alice (1879–1966), která posléze zastane v jeho profesním životě důležitou roli.
Masaryk je příkladný otec i manžel, jen s tou prací pořád naráží. Po přestěhování do Prahy si díky hilsneriádě i sporům o rukopisy znepřátelí skoro všechny. Jenže pak přijde první světová válka a s ní největší zlom.
Masaryk emigruje a odchází bojovat za samostatné Československo. Do ciziny si bere jen dceru Olgu (1891–1978), která mu dělá asistentku, a doma nechává manželku i s dětmi.
Jako veřejný nepřítel je v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a Charlotta se ocitá pod neustálým policejním dohledem a šikanou. Nakonec stresu podlehne a skončí v roce 1918 v sanatoriu.Když válka končí, přijíždí Masaryk už jako prezident.
Hned poté, co vystoupí z vlaku a nechá se slavně přivítat, vedou jeho první kroky do sanatoria za Charlottou. Ta se z nemoci už nikdy plně nezotaví a už od dvacátých let funkci první dámy přejímá dcera Alice. Charlotta umírá v roce 1923 na zámku v Lánech na srdeční mrtvici.
