K některým domestikovaným druhům zvířat mají lidé jiný vztah než k ostatním. Týká se to především psů a koček, které má dnes řada lidí doma pro potěchu, už neplní původní funkci, kvůli které k jejich domestikaci došlo.

Lidé k nim nyní mají úplně jiný vztah než k ostatním domestikovaným zvířatům, dalo by se říci, že se k nim chovají spíše jako k lidem než ke zvířatům. Kdy a jak vlastně k jejich domestikaci vlastně došlo?

První člověkem domestikovaný tvor

Pes byl zřejmě úplně prvním člověkem domestikovaným tvorem. Člověka začal provázet už v paleolitu, kdy se lidé ještě živili lovem a sběrem. Není pochyb o tom, že předchůdcem psa byl vlk (Canis lupus).

Nejstarší lebka, který patřila kříženci psa a vlka pochází z jeskyně Goyet v Belgii, kde byla objevena v 60. letech 19. století, a je stará 36 000 let.

Další lebka, objevená v Altajských horách na Sibiři v roce 1975, je stará asi 33 000 let, ta již nese více rysů moderních psů než vlků.

Kdy se stal pes mazlíčkem?

Nejstarší psí fosilie, známá jako Bonn-Oberkasselský pes, je stará něco málo přes 14 000 let. Jednalo se o štěně, které trpělo psinkou, nalezeno bylo v roce 1914 v německém Oberkasselu, pohřbeno bylo spolu s ostatky ženy a muže.

Před smrtí bylo o psa pečováno, což naznačuje přechod od divokého zvířete k domácímu mazlíčkovi. Nejstarší fosilie objevená v Severní Americe je stará 10 150 let.

Analýza její DNA prokázala, že je blízce příbuzná s předkem psa, který žil před 23 000 lety na Sibiři.

Psi byli domestikováni před 40 000 lety

Archeologové obvykle předpokládají více domestikačních center, zatímco genetické nálezy ukazují spíše na jediné, ale není shoda na jeho geografické poloze.

Různé studie se zaměřily na tři hlavní geografické oblasti – Asii, Střední východ a Evropu – jako místa původu domestikovaných psů. V roce 2017 například vědci analyzovali genomy tří starověkých psích fosilií z Německa a Irska.

Po porovnání těchto starověkých genomů s genetickými daty od více než 5 000 moderních psů a vlků tým odhadl, že psi a vlci se rozešli před 37 000 až 41 000 lety.

Domestikace koček v průběhu neolitické revoluce

Tato studie také zjistila, že psi se před 17 000 až 24 000 lety rozdělili do dvou populací: východní a západní. Na základě těchto časových rámců odborníci odhadují, že k domestikaci psů došlo někdy před 20 000 až 40 000 lety.

Kočky oproti tomu byly zřejmě domestikovány v průběhu neolitické revoluce. V roce 2004 byl odkryt neolitický hrob na Kypru starý 9500 let, kde byly společně uloženy kostry lidí a koček.

V tomto případě se však nejedná o důkaz domestikace, ale spíše o koexistenci koček s lidmi. Přímý důkaz domestikace pochází z Číny a je starý 5300 let.

Obilí, hlodavci a kočky

Podle současných genetických studií se zdá, že kočky byly domestikovány na Blízkém východě (v oblasti „úrodného půlměsíce“) v období rozvoje zemědělství a pak se s pomocí člověka rozšířily na Kypr a do Egypta.

Předky kočky domácí jsou kočka plavá (F. silvestris lybica), kočka stepní (F.silvestris ornata) a evropská kočka divoká (F. silvestris silvestris). Kolem roku 4000 př. n. l.

docházelo k usazování lidí a vytváření prvních stálých sídlišť s domy ze sušených cihel v Egyptě. S rozvojem zemědělství a skladováním zásob se k lidským obydlím začali stahovat i hlodavci. Přirozeně se tak kočka stala užitečným společníkem.

Z Egypta do Středomoří

Přibližně od roku 1450 př. n. l. jsou kočky zobrazovány jako běžné součásti egyptských domů. Od roku 1000 př. n. l. jsou kočky považovány za projevy některých božstev, zejména bohyně Bastet spojovanou s ochrannou a mateřskou funkcí.

Kočka byla uctívána a po její smrti drželi smutek i obyvatelé domu, kde kočka přebývala. Kočky byly pohřbívány i mumifikovány, z Egypta se následně rozšířily do Středomoří, v 9. století pak do Anglie a následně do Německa.