Vrcholy pohoří Kchun-lun-šan na hranicích Tibetu a Ujgurska se sápou do závratné sedmikilometrové výšky. Právě zde má žít jedno z čínských čtyřech nebeských zvířat, která symbolizují dokonalost.

Král 360 rodů ptáků, mýtický feng-chuang, obdoba fénixe. Pokud si vybavíte známou monádu – černobílé propojení principů jin a jang, tento tvor je jejich odrazem: Feng je mužskou částí a chuang ženskou.

Jeho peří hraje barvami – od červené, přes žlutou, bílou a černou, až k modrému azuru. Není to náhoda, každá z barev symbolizuje jednu z pěti ctností tak, jak je definuje filozof Konfucius (551–479 př. n. l.).

Až se opeřenec vznese k nebi, přidají se k němu celá hejna ptáků. Prvně se tak stane prý již roku 2647 př. n. l., kdy se páreček uhnízdí v císařské zahradě. Pokud se hejno ptáků v čele se svým králem snese z hor, narodí se podle pověsti velký učenec.

Byl to pštros?

Feng-chuang se stane symbolem císařské rodiny, zejména císařovny, neboť císaři náleží drak. Je tak nádherný a jeho zpěv čistý, že je prý právě od něj odvozená čínská hudební stupnice. V novějších pramenech nabírá absurdních podob:

má hlavu zlatého bažanta, tělo kachničky mandarinské, ocas páva, nohy jeřába, zobák papouška a křídla vlaštovky.

Pokud má být však spojen s nějakým skutečným ptákem, nebo spíš jeho dávnou ozvěnou, nejčastěji přijde řeč na Struthio karingarabensis, pštrosa, který se v dobách pliocénu hojně proháněl stepí centrální Asie. Ovšem před 2,5 miliony let přijde doba jeho úpadku a pozvolného konce…