Má se z něj stát na otcovo přání doktor. A protože to je hodný chlapec, obětuje svou lásku k archeologii a přírodním vědám a doktorem se opravdu stane. Ale jeho láska k dobrodružství a Africe nezmizí.

Jakmile odpromuje, otočí se ke své kariéře zády. „Pojedu do Afriky,“ prohlásí a po třech měsících příprav se vydává na cestu. Je to skutečně jen touha po dobrodružství, nebo se snaží utéct od své snoubenky Berty Novákové (1852–1935)?

Z anglického Southamptonu vyplouvá na jih, vše se učí za pochodu, a v červenci poprvé vstupuje na Africkou půdu u Kapského města. V Africe stráví ještě několik let, procestuje velký kus této neznámé země.

Projde okraj pouště Kalahari, kochá se výhledem na Viktoriiny vodopády. Navštíví Šešeke nebo Šošong – hlavní sídla domorodých kmenů.

Poznámky a záznamy nakonec v osmi obrovských bednách posílá do Čech, kde udělají velkou radost Vojtovi Náprstkovi (1826–1894), který je může zařadit do svých sbírek. A taky pošle dopis, že se s Bertou rozchází. Už s ní nepromluví ani slovo.

Co všechno ukrývají archivy

V roce 1879 se vrací zpátky do Prahy a přednáší po celém Rakousku-Uhersku. Když ve Vídni ukládá do tamního muzea některé sbírkové předměty, seznámí se s další dívkou, s  mladičkou Rosou Hofovou (1865–1958). Ta je českým cestovatelem okouzlena.

Může na něm oči nechat. „Potřeboval bych asistentku, neměla byste zájem, slečno?“ nabídne ji práci, protože ani on není vůči jejím půvabům imunní. Asistuje mu v mnoha ohledech. Někdy i v noci, když jsou sami a nikdo je neruší.

„Podívají se, Holub,“ rozčiluje se její otec. „Rosa je počestné děvče, richtig? Buď si ji vezmou, nebo se nadobro rozloučí, ale couru z ní dělat nebudou!“ A tak se koná velká a slavná svatba, z vídeňské Rosy se stává česká Růžena.

Když se jí pak známí ptají, jestli se nebojí, že jí manžel znovu odjede, jenom pokrčí rameny: „Pokud někam pojede, pojedu s ním!“ V roce 1883, krátce po svatbě, se tedy oba vydávají znovu do Kapského města.

Skrz Afriku

Růžena umí jazyky, skvěle střílí z pušky. Holub je nadšený. Má milovanou dívku po svém boku a navíc má jistotu, že nebude přítěží. „Projdeme celý kontinent, z Kapského města až do Káhiry,“ plánuje. Spolu s nimi vyrazí odvážná šestice českých krajanů.

Ale výprava není tak bezstarostná jako Holubova první návštěva. Nejdřív dojde k otravě tažných volů, u Viktoriiných vodopádů zemřou dva společníci na malárii a třetí se těžce nemocen vrací zpátky.

Když výprava dojde na území kmene Mušukulumbů, kteří se dosud s žádným Evropanem nesetkali, na výpravu zaútočí. Holb ztrácí dalšího muže a všechny sbírky i zápisky. Při útěku je poslední společník potrhán levhartem a Holub s manželkou onemocní.

„Musíme se vrátit,“ kapituluje. Těžké události ale oba dva sblíží. Růžena provádí všelijaká měření, účastní se lovu zvěře. Když dojde k útoku, popadne pušku a bojuje statečněji než leckterý muž.

Po návratu do vlasti pak společně uspořádají dvě velké výstavy, dva roky cestují po spojených státech s přednáškovým turné. Ale prožité útrapy se podepisují na Holubově zdraví a tak se vrací domů. Žije převážně ve Vídni, až do jeho smrti.

Když pak o mnoho let později umírá i Růžena, všechny zbývající předměty z jeho sbírek věnuje Emilovu rodnému městu Holice.