Disk z Faistu: 3600 let stará záhada

Záhadné znaky a symboly, uspořádané do spirály, popisují z obou stran hliněný kotouč o průměru patnácti centimetrů. Našel jej v roce 1908 archeolog Luigi Pernier v troskách paláce Faistos na největším řeckém ostrově Kréta. Prohlédnout si jej můžete ve zdejším archeologickém muzeu v Herakleionu.

Vědecké nadšení z nevídaného nálezu něčeho, co je stopou po vyspělé minojské civilizaci i po jejím písmu a vědění, které nám spolu s Minojci po rozpadu říše zmizelo, však vystřídala řada otazníků.

Znaky na disku se sice podobají egyptským hieroglyfům, ale s žádnými dosud zkoumanými se neshodují. Vždyť ani minojské písmo nebylo dosud rozluštěno.

Minojská civilizace

Minojskou kulturu řadíme mezi civilizace doby bronzové. Na Krétě existovala přibližně v období 2700–1450 př. n. l. Původ této kultury i obyvatelstva neznáme. Minojci v době svého největšího rozkvětu ovládali hospodářsky i vojensky celé Středomoří.

Měli i vlastní písmo – lineární písmo A. Dosud se nepodařilo rozluštit. S Minojci zmizelo i celé jejich vědění neznámo kam. Jejich kulturu na Krétě střídá kultura Mykénská.

Je to stopa po bájné Atlantidě?

A pokračují další neznámé. Co bylo účelem disku? Jaký byl jeho význam? Kdo ho vůbec vytvořil? Kde? A také jak? Protože i technika záznamu písma je pro odborníky záhadou. Zdá se totiž, že znaky jsou na disku jakoby natištěné.

Znali snad staří Kréťané nějaké způsoby tisku? Pochází disk vůbec z Kréty? Někteří odborníci se domnívají, že má kořeny spíše v Asii. Teorie jdou ale ještě dále. Podle nich mohl být disk dokonce čitelný neznámým zařízením. Ale jakým?

Zde se hlásí o své slovo záhadologové, jejichž fantazie hliněný kotouč považuje za stopu po bájné Atlantidě, nebo dokonce ukazuje na návštěvy mimozemšťanů.

Známá fakta

Obrázek ptáka, ryby, lidské hlavy, flétny, větviček platanu, býčí nohy, sekery, svazku obilí nebo i celých postav. Celkem je na disku použito 45 symbolů, dohromady autor do měkké hlíny vytlačil 241 značek. Pravděpodobně k tomu použil něco jako pečetítka.

Zda se má číst po, nebo proti směru hodinových ručiček a začít u kraje, nebo ve středu, však už je obsahem vědeckých diskusí.

S luštěním pomáhá umělá inteligence

To, že text má nějaký smysl, naznačují až rozbory použitých symbolů za pomoci výkonných počítačů. Jaký, to nám ale ani stroje neprozradily.

Znaků je pro ně na disku totiž málo. Zato se k rozluštění textu hlásí řada filologů – vědců zabývajících se zkoumáním jazyků a textů. Bohužel, jejich překlady se od sebe velmi liší.

Tím nejznámějším je nejspíš překlad novozélandského filologa Stevena Rogera Fischera. Ani jeho překlad ale odbornou veřejnost nesjednotil. Alespoň do té doby, dokud se nenajdou další disky či tabulky s podobnými znaky.

Aby neznámých nebylo málo, objevují se také spekulace o tom, že kotouč je podvrhem či mystifikací. Ať je to tak, či tak, disk samotný i jeho obsah nám stále zůstávají velkým tajemstvím.