Václav IV. se mu odvděčí za to, že mu pomohl. Jeho žádost o půjčku ale nevyslyší. Když jde o peníze, král nezná bratra. A to doslova Janem Zhořeleckým lomcuje vztek. Pomstí se. Jenže od té chvíle mu už zbývá jenom málo času.

Braniborský markrabě Jan Zhořelecký (1370–1396), nevlastní mladší bratr českého krále Václava IV. (1361–1419), přijíždí na sklonku zimy roku 1396 do kláštera Neuzell v Dolní Lužici.

Dostal se do dluhů. Krátce předtím se mu s pomocí vydržování nákladného vojska podařilo dostat Václava IV. ze zajetí. Stálo ho to ale spoustu peněz. Za odměnu od bratra dostal úřad dvorského sudího u říšského sněmu.

Stává se štvancem

Jenže když Václava požádal o finanční pomoc, měl smůlu. Dostal proto vztek a natruc hledal spojenectví u pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna (1347/1350–1400), který je Václavovým nepřítelem.

Král ho proto nejenom zbavil úřadu, ale navíc ještě vypověděl ze země. Nešťastného Jana navíc teď ještě pronásledují věřitelé. Štvanec se proto zastaví 29. února 1396 v Neuzellu. Jenže ráno 1. března 1396 už se živý neprobudí.

Mniši ho najdou mrtvého v cele, přitom ještě den předtím překypoval zdravím. Co se stalo?

Pravda je jednoduchá

Nabízejí se teorie o otravě, jenže jeho smrtí by nikdo nic nezískal. Jedno vysvětlení poskytuje současný lékař a spisovatel Antonín Polách. Opravdu mohlo jít o otravu, za kterou ale nikdo vinen nebyl.

Mniši mohli vzácné návštěvě dát do cely koš se žhavým uhlím, aby mu bylo teplo. Z něj se pak nedokonalým hořením uvolnil jedovatý oxid uhelnatý.