Obě metropole disponují propracovaným systémem vodovodů a kanalizací i splachovacích toalet, tedy prvků, jejichž společným jmenovatelem je voda, která nahrává nejenom fyzické očistě, ale také té duchovní.
Uctívali snad kult vody?
Chybí tu totiž jakékoli stavby, které odkazují na provozování náboženských či duchovních rituálů. V Mohendžodaru se paradoxně chrámu nejvíce podobá bazén zvaný Velká lázeň. Ohraničují ho zdi z pálených cihel a stojí na nejvyšším kopci ve městě.
Podle Gregoryho Possehla (1941‒2011) z Pennsylvánské univerzity v Kalifornii je proto možné, že domorodci vyznávali kult čistoty a vody jako určitý druh náboženství. Jiní ale tenhle názor šmahem odmítají…
Multikulturní společnost
Bohaté archeologické nálezy zahrnující keramiku a šperky, ať už zlaté nebo korále z jaspisů a onyxů, podle názoru odborníků napovídají, že Harappa i Mohendžodaro jsou pulsujícími centry obchodu.
Zastaví se tu téměř každý kupec, který projíždí kolem. Kudy vedou kupecké stezky? Karavany se zbožím míří snad náhorními plošinami dnešního Íránu a dál do Asie. Obchodníci se také plaví po moři do Mezopotámie nebo současného Ománu na rákosových člunech.
Kupci se zřejmě pár dní zdrží. Na tehdejší dobu výrazně multikulturní společnost vítá cizince s otevřenou náručí. Právě tohle se ale mohlo stát oběma sídlům osudným. Společnost možná doplatila na svoje rovnostářství.
Obrana není důležitá
Mohla se příliš velká tolerance vůči cizím vlivům stát příčinou záhuby vyspělé kultury? I o tom někteří historikové přemýšlejí.
Skutečnost, že se v těchto místech nenalezly žádné zbraně, možná dokazuje, že dávní obyvatelé slavných měst nepovažovali obranu svého sídla a majetku za důležitou.
Svůj čas trávili poklidným životem zemědělců, řemeslníků a obchodníků a pravděpodobně je vůbec nenapadly myšlenky, že by k nim mohl vtrhnout nepřítel a způsobit zkázu.
Jasným svědectvím, že s něčím podobným nepočítali, je absence zbraní… Přesto právě nečekaný nepřátelský útok možná způsobil chaos a následnou zkázu kdysi vzkvétající civilizace.
Nemáme žádné důkazy
Když dějepisci uvažují, kdo by se obyvatelům měst mohl postavit, nejčastěji jmenují kmen Árjů, který snad přišel ze severu někdy kolem roku 1500 př. n. l. Opravdu bojovní Árjové rozprášili zdejší kulturu? Možná ano, možná ne.
Kolem jejich případného útoku panuje spousta pochybností, a především chybí jakékoliv důkazy.
Ať už jde o fyzické stopy, tedy archeologické nálezy, které by potvrdily přítomnost Árjů ve městě a známky bojů mezi nimi a místními obyvateli, nebo písemné zprávy hovořící o nepřátelském vpádu. Nikdo nemůže vytáhnout z rukávu triumf potvrzující jejich dobyvačné úmysly.
