Po několika měsících se práce znovu rozbíhá. Dlouhých 18 hodin spouští těžkou soupravu do útrob vrtu a doufají, že navážou na předešlé úspěchy. Jenže stačí pár minut a všichni cítí ve vzduchu problém. Znovu budou muset začít od mety 7 kilometrů.
Ruské městečko Zapoljarnyj je známě zejména těžbou. To potvrzuje i zápis z Guinessovy knihy rekordů, protože 12 kilometrů od něj najdeme nejhlubší vrt světa. Vědci se dostávají až 12 262 metrů pod zem!
Pod dohledem Lenina
Sondování odstartuje už v 50. letech, kdy Sovětský svaz obráží inženýři a hledají příhodné místo. Volba padá právě na poloostrov Kola, protože ho tvoří horniny velmi starého původu (odhadem kolem 3 miliard let).
Tým Davida Mironoviče Gubermana (1929-2011) kopne poprvé do země 24. května 1970. Nejde o náhodné datum, na konec května totiž připadá sté výročí narození Vladimira Iljiče Lenina (1870-1924).
Díra má v horní části průměr 92 centimetrů, bude se však postupně zužovat. Mezi hlavní cíle patří průzkum hlubinné struktury, objasnění geologické podstaty seismických hranic a získání úplnějších informací o skladbě podloží.
Práce útěšně pokračují, než vrták dosáhne hranice 7 000 metrů. Tehdy se řeší první problémy, protože horniny jsou tvrdší. Kvůli tomu se část soupravy, jež je složena z lehkých hliníkových trubek, zlomí.
Inženýři musí navrtat novou díru, a tak struktura vrtu připomíná strom s větvemi.
O krok před nimi
„Překonali jsme hranici 9 583 metrů,“ hlásí hrdě výzkumníci. Tím strčí do kapsy amerického konkurenta z Oklahomy a projektem se komunisté rádi chlubí. Kolský vrt má své místo i na poštovních známkách!
Často tamní zařízení navštěvuje i samotný sovětských ministr geologie a ochrany přírodních zdrojů Alexander Sidorenko (1917-1982). Práce už postupují mnohem pomaleji, vědcům se sice podaří dosáhnout 12 066 metrů, následně jsou práce pozastaveny.
Na vině je Mezinárodní geologický kongres v Moskvě, a tak na místo proudí vzácné návštěvy. Když ceremonie skončí, na podzim 1984 inženýři opět do útrob spustí vrtací soupravu – celá akce trvá 18 hodin a kolos váží kolem 200 tun. Stroj se ale zlomí, a tak se musí začínat znovu ze sedmitisícové hloubky.
Třikrát a dost
Sověti trpělivě pokračují dál. Když se píše rok 1990, oslavují 12 262 metrů, což jim o pár měsíců později přináší i zápis do Guinessovy knihy rekordů. Jako by šlo o labutí píseň, protože finančně náročný projekt smete politická situace.
Sovětský svaz se rozpadá a příznačně se znovu láme souprava uvnitř vrtu. Úřady nejdříve vše posílají k ledu, poté přichází oficiální zrušení.
Vrt, jež má na samém konci průměr 23 centimetrů, zapečetí v roce 1995. Na 500 vědců vystřídá zhruba dvacítka zaměstnanců. Ti musí odhánět senzacechtivé novináře, protože o Kolském supervrtu se šíří městská legenda.
Vědci mají zachytit podivné zvuky, jež se ozývají ze samotného pekla! Do toho všeho potrubím vyleze neznámý tvor, jenž může za podivnou explozi z října 1995. Dodnes je příčina výbuchu neznámá. Na druhou stranu vědci přispěchají s celou řadu zjištění.
Objeví desítky nových zkamenělých mikroorganismů, zároveň je překvapí téměř dvousetstupňová teplota v desetikilometrové hloubce.
