Je to možná nejsilnější okamžik šedesátých a sedmdesátých let. Kolem půl milionů lidí se přidává ke zpěvákovi, který stojí sám na pódiu. „Za co bojujeme?
Mě se neptejte, já na to dlabu – všichni skončíme ve Vietnamu,“ dala by se velmi volně přeložit slova, která jsou slyšet možná i v Bílém domě.
Příběh Woodstocku se začíná psát už pár let předtím. V pozadí stojí Michael Lang (1944–2022). Je to usměvavý mladíček s dlouhými kudrnatými vlasy.
Vypadá skoro jako andílek – a přitom má na hrbu podnik s rozpočtem několik milionů dolarů a zkušenosti už z předchozích let s pořádáním hudebních festivalů.
Píší se šedesátá léta, Amerika bojuje ve Vietnamu a komunita hippies není mezi spořádanými občany oblíbená. Když se Lang začne zajímat o pronájem pozemků v blízkosti města Woodstock, zprvu se zdá všechno v pořádku.
Ale místní rada dá od festivalu brzy ruce pryč. „Máte málo záchodů, nemůžeme vám to povolit, je nám líto,“ sdělí pořadatelům v okamžiku, kdy jsou už natisknuté plakáty a prodané stovky lístků.
Naštěstí se Langovi podaří najít nové místo, poblíž města Bethel, asi šedesát kilometrů od Woodstocku. Festival je zachráněn!
Na poslední chvíli
Všechno se děje hrozně rychle. Není tu žádné zázemí – vše se musí vybudovat. Na polích, kde se ještě donedávna pásly krávy, vzniká obrovské dřevěné pódium s otočným jevištěm.
Vzniká stanové městečko, kolem areálu je postaven plot, je využita každá volná budova ve městě i v okolí. Poslední přípravy probíhají ještě ve čtvrtek v noci, kdy se už na místo sjíždějí první účastníci a dobrovolníci.
Pátek pak přivítá oblast „humanitární katastrofou“. Dálnice jsou ucpané. Okolí Bethelu vypadá jako obří parkoviště. Lidé přicházejí pěšky, protože policisté uzavírají celé okolí a dál pouští jenom ty, kteří mají lístek.
Je potřeba objednat několik helikoptér, protože muzikanti se nemají jak jinak dostat na místo. Všude je spousta lidí, všichni se usmívají, Lang si pronajímá ještě okolní pole, protože těch lidí je prostě moc. A všichni už chtějí začátek!
Na pódiu se tak objevuje písničkář Richie Havens (1941–2013). Sice nemá začínat, ale aspoň je na místě. Nakonec to klapne. Program se rozjíždí, všechno běží. Začíná Woodstock!
Ani plot je nezachrání
Dochází k mnoha problémům. Lidé povalí plot, aby se dostali dovnitř, takže pořadatelé nakonec rezignují na výběr vstupného. Je tu málo toalet, málo vody. Lidé nemají jídlo.
Letní bouřky změní místo festivalu v obrovské bahniště, někdo doveze špatnou várku drog, takže spousta lidí zažije místo pohody dost špatný trip. Dva lidi dokonce umřou – na druhou stranu, přímo na místě se narodí hned dvě děti.
Nicméně v zásadě se stane zázrak – lidé se mají rádi, vládne mezi nimi mír a za jeden provaz táhnou hipíci, místní i policie. A třeba vojenské helikoptéry zajišťují převoz nemocných do nemocnice. Jde totiž hlavně o hudbu.
Na place se vystřídá velké množství kapel – například The Who, Credence Cleerwater Revival, nechybí Jimi Hendrix (1942–1970) nebo Janis Joplin (1943–1970).
Pro řadu kapel je to vyvrcholení kariéry, pro jiné jeden z prvních koncertů a tím pádem i raketový start popularity. Ať už si o hippies lze myslet cokoliv, Woodstock je skutečně třídenním svátkem hudby, lásky a míru, který nemá obdoby.
