„O mých rozkazech se nebude diskutovat! Žádné kňourání! Pokud se vám to nelíbí, můžete odejít!“ říká důstojníkům generálporučík Montgomery, nový velitel britské 8. armády. Má jediný cíl: Vyhnat Němce, kterým velí všemi mastmi mazaný Erwin Rommel.

Tento geniální německý stratég přiletí do Libye (tehdejší italské kolonie) v únoru 1941, aby zachránil italské jednotky, které stojí na pokraji porážky.

A třebaže jeho speciální oddíly Afrika Korps v tu dobu nejsou ještě plně vyzbrojeny, podnikne bleskový útok a zažene nepřítele zpátky na hranice sousedního Egypta.

V létě 1942 pak Erwin Rommel (1891–1944), jenž si díky obratnému boji vyslouží přezdívku Pouštní liška, přinutí ustoupit britské velení ještě dál na východ, téměř 500 kilometrů do hloubi Egypta.

Britové ho zastaví až na úrovni malé pobřežní vesničky El Alamein, zhruba 100 kilometrů od Alexandrie, kde vybudují novou obrannou linii.

Vrátí jim bojovou morálku

„Skoncujeme s tím chlápkem Rommelem jednou provždy…,“ nechá se slyšet Bernard Law Montgomery (1887–1976), který v srpnu 1942 dorazí do Egypta, aby převzal velení nad zdecimovanou 8. armádou.

Přitom stačilo málo a nikdy by se tohoto úkolu neujal. Britský premiér Winston Churchill (1874–1965) měl totiž na tuto pozici jiného favorita – generála Williama Gotta (1897–1942).

Ten však zahyne, když jeho letoun napadnou němečtí stíhači. Každopádně Montgomery díky své urputnosti vrátí vyčerpaným mužům bojovou morálku.

Tráví spoustu času s obyčejnými vojáky, dbá na jejich tvrdý výcvik a především se postará o to, aby každý muž věděl, že teď není čas na ústup.

V tomto směru byl opravdu důkladný, protože, jak píše současný americký autor Joseph Cummins, „dokonce nechal spálit všechny plány případného ústupu“.

Posil se nedočká

Díky šifrovacímu systému Enigma odhalí Montgomery na konci srpna Rommelův úmysl obklíčit a zničit britskou 8. armádu a dokáže ho zastavit.

Následně odolá nátlaku netrpělivých politiků a s protiútokem vyčkává na dobu, kdy bude mít dostatečnou lidskou i materiální převahu. Moc dobře ví, že situace jeho rivala se každým dnem zhoršuje.

Zásobovací koridory Němců totiž úspěšně bombardují spojenecké letouny a na výrazné posily může Rommel kvůli nové Hitlerově ofenzivě v Sovětském svazu zapomenout.

Musí najít slabé místo

Večer 23. října 1942 zahájí Britové dělostřeleckou palbou druhou bitvu u El Alameinu. Jejich pěšáci však záhy uvíznou v minových polích (tzv. ďáblových zahrádkách) a celá ofenziva tím začne selhávat.

Z Říše se navíc vrátí nemocný Rommel a úspěšně reorganizuje obranu. Koncem října si musí Montgomery přiznat, že jeho plán probít se podél pobřeží nevyšel.

Najdou slabinu

Okamžitě proto vymyslí jiný způsob, jak Pouštní lišku pokořit: Rommel nemůže se stejnou silou bránit několik desítek kilometrů širokou frontu. Britové proto zaútočí dále na jihu, kde tuší slabší místo a kde také nakonec prorazí.

3. listopadu nezbude německému maršálovi nic jiného, než začít ustupovat. Ví, že tuto bitvu už nevyhraje. A jak se brzy ukáže, vítězství „náhradníka“ Montgomeryho definitivně zvrátí průběh bojů v severní Africe v prospěch spojenců…