Po světě ze 7 miliard lidí chodí asi desetina těch, kteří si při podpisu zakrývají jméno. Prý jim to ale nijak nevadí. V latině se téhle preferenci říká sinistralita neboli leváctví, kterým „trpí“ asi 12 % mužů a 8 % žen.
Běh dějin na tenhle poměr nemá větší vliv, protože 10 procent leváků tu bývalo už v době, kdy východní civilizace dobývá levák Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.), kdy levák Julius Caesar (100–43 př. n.
l.) zruší republiku, stejně jako když uchvacuje Evropu vzteklý levák Napoleon Bonaparte (1769–1821). Tisíce let mají praváci předsudky z předsudků o levácích, protože byli jiní a byli zato bití.
Známe stovky případů slavných leváků, ale ještě více je neznámých leváků, kteří se snažili chovat jako praváci…
Předurčený úspěch?
Podle statistik jsou leváci většinou chytřejší než praváci, to potvrzuje i kniha Levoruká historie světa britského spisovatele Eda Wrighta, který se na „levý břeh“ podíval.
„Mají vrozenou rozdílnost, jež je posílena skutečností, že musejí fungovat ve světě, který jim tak docela nevyhovuje.“ Kromě toho mají tendence uvažovat celistvě (laterálně) a ne krok za krokem (lineárně) jako praváci.
Už jenom taková prkotina, jako je otevírání konzervy, vyžaduje trochu jiný přístup. Leváci mívají lepší představivost, takže k slavným levorukým patří ti největší géniové: Aristoteles (384–322 př. n.
l.), renesanční muži jako Leonardo (1452–1519), Michelangelo (1475–1564) a Rafael (1483–1520), také Isaac Newton (1643–1727), Albert Einstein (1879–1955), Alan Turing (1912–1954) nebo současník Bill Gates (*1955).
Levá ruka umí lépe šahat do peněženky
Mezi inteligenty se zaměřením na IT průmysl je ostatně víc leváků.
Je jím třeba i Louis V. Gerstner (*1942), bývalý vrcholný šéf IBM, nebo Gatesův největší konkurent Steve Jobs (1955–2011), zakladatel firmy Apple, a jeho přítel Steve Wozniak (*1950).
Co nám to říká? Nám možná nic, ale američtí badatele z Lafayette College a Univerzity Johnse Hopkinse narazí na zajímavá čísla. Podle studie jsou leváci, kteří navštěvují vysokou školu třeba jen několik semestrů, o 15 % bohatší než praváci.
A pokud univerzitu absolvují celou, jsou dokonce o 26 % bohatší! Rozdíl jejich mezd zůstává nevysvětlitelný a nevztahuje se na ženy.
Vizionář Ford
Leváci jsou doslova předurčeni být v životě úspěšnější. Typicky celistvý, laterální pohled leváka ve světě praváků ukáže Henry Ford (1863–1947), když spustí pásovou výrobu své „plechové lízy“ (Model T).
Díky lince skoro osminásobně zkrátí výrobu jednoho auta z 12 hodin na 93 minut, zároveň sníží cenu vozu a zvýší plat dělníkům z 2,36 dolaru/den na 5 dolarů! „To byla zcela převratná ukázka levorukého génia,“ uvádí Wright.
Zvýšení platu ve Fordu se totiž váže na zisk, tedy na podíl ze zisku, což znamená, že se odvíjí od úspěchu firmy.
„Ford si jako typický levák nevšímal, čím se řídí všichni kolem, a kritikům odpovídal, že ho k rozhodnutí vedl čirý byznys, a žádné humanistické důvody.“ Kromě toho, že o práci u Forda žádá 12 000 zájemců, tak i rapidně poklesne procento absencí a dramaticky vzroste produktivita.
Pozůstatky dodnes
Napoleon Bonaparte (1769–1821) už jako pětiletý zuřivě vybuchuje v hysterické scény, což je prý pro leváky typické. Dostane se do třídy mezi chlapce z nejbohatších rodin Francie, on je přitom chudý Korsičan a k tomu levák.
„Jako u mnoha leváků to v něm utvrdilo už existující pocit, že se od ostatních liší,“ říká Wright. Protože má mimořádný talent pro matematiku – v tomhle oboru leváci často vynikají – dokáže si představit rozmístění vojáků na bitevním poli.
Podle jedné legendy se nemíní smířit s tím, že při pochodech vlevo mají vojáci zbraně v pravé ruce. Jemu to nevyhovuje, a tak to změní. Nařídí, že se bude nově pochodovat vpravo, tím dá základ dnešním převažujícím silničním pravidlům. Tedy až na vzpurnou na Británii, kde se dodnes jezdí vlevo.
