Schopnost získat nějaké svědectví o konci civilizace ztěžuje skutečnost, že i když existují destičky s písmem, které tvoří soubor asi 40 různých znaků, jejich rozluštění je stále v nedohlednu.

Rozšifrovat písmo, které se vzdáleně podobá egyptským hieroglyfům, se nedaří.

Indický počítačový expert Rajesh Rao (⁎1970) o něm říká, že „ukazuje určité statistické zákonitosti, jež se shodují s přirozenými jazyky.“ Shoda je ale k ničemu, když neznámému písmu nikdo nepřišel na kloub.

Skrývá některá z destiček záznam o tom, co se ve městě stalo?  Opravdu zde došlo ke střetnutí s nepřítelem zvenku? Nabízí se ale i další možná vysvětlení konce.

Obilí vymění za proso a rýži

Je horké léto kolem roku 1900 př. n. l. Harappští obyvatelé zoufale zírají k obloze. Už dlouhé měsíce se na nebi neobjevil ani mráček. Slunce stojící vysoko nad nimi pálí svými ostrými paprsky. Zásoby vody kvapem ubývají. Koryto řeky velmi rychle vysychá.

„Co s námi bude, když bude sucho pokračovat dál? Nezbude nám ani kapka vody,“ svěřují se navzájem sousedé. „Nejde už pěstovat velkozrnné obilí. Je náročné na vláhu. Schne rovnou nastojato aniž by zrna dozrála,“ stěžují si.

Musí proto pěstovat odolnější plodiny jako proso a rýži. Sice nenabídnou tak velkou úrodu, ale něco z nich nakonec uzraje…

Přestěhovali se k řece?

Nehostinné podmínky vyhánějí obyvatele z města, které bylo jejich útočištěm. Hledají úrodnější místa, kde ještě zbylo trochu vláhy. Města se postupně vylidňují. Uprostřed rozžhavených zdí z pálených cihel zbude už jenom pouhá hrstka lidí.

I tu už ale dokonale zničilo dlouhotrvající horko. Za koncem vzkvétajících metropolí snad stála přírodní katastrofa v podobě dlouhotrvajícího smrtícího sucha, ve hře je ale i další varianta v podobě zemětřesení. I to jsou možné scénáře tragického konce.

Výzkumy také nevylučují, že potomci domorodců mohli postupně přesídlit do oblastí kolem řeky Gangy, kde se kolem roku 1200 př. n. l. objevují prosperující sídla nikoli nepodobná těm v Harappě a Mohendžodaru.