Poválečné budovatelské nadšení z jeho tvorby postupně vyprchává. Milan Kundera jako mladík koketuje s hudbou. Aby ne, když jeho otcem je klavírista a rektor Janáčkovy akademie múzických umění Ludvík Kundera.
Nakonec se ale Milan Kundera (1929‒2023) rozhodne studovat literární vědu a estetiku, kterou vzápětí vymění za režii a scenáristiku na FAMU. Souběžně s tím, jak se na katedře vypracovává k docentuře, píše budovatelskou poezii.
S postupným zráním ale přichází próza a nadšené verše střídají úvahy o mezilidské komunikaci, identitě člověka a její krizi.
V roce 1958 vydává povídku Já, truchlivý Bůh, dva sešity Směšných lásek a svůj přerod od budovatele k pochybovači o smyslu bytí korunuje v roce 1967 vydáním románu Žert.
Pomsta režimu
Na IV. sjezdu spisovatelů, který se koná v červnu 1967 už si vůči komunistům nebere servítky. Ve svém projevu O nesamozřejmosti existence českého národa řeší Kundera stav a osud české kultury.
Spisovatelé na sjezdu, který se koná v Národním domě na pražských Vinohradech pokládají otázky typu „Má ještě vůbec KSČ morální právo vést tuto společnost? Kdy přestane řídit kulturu?“ Chtějí svobodu slova, zrušení cenzury, odsuzují režim.
Jeho pomsta Kundera a ostatní nemine. Po srpnu 1968 po jeho knihách neštěkne pes. Ocitá se na černé listině, dostane zákaz činnosti.
Francouzský literát českého původu
Jako dar z nebes přichází v roce 1975 nabídka Univerzity v Rennes, aby se stal jejím hostujícím profesorem. Odchází do Francie. Přichází o české občanství, ale v roce 1981 získává francouzské.
Když vyjde román Nesmrtelnost, definitivně vymění češtinu za francouzštinu a stává se francouzským spisovatelem českého původu. Považuje se víc za francouzského než českého spisovatele. Vydávání svých děl z budovatelské éry zásadně odmítá.
Do Čech už se nevrátí a k Čechům se staví rezervovaně. S novináři se až do své smrti v červenci 2023 nebaví, jedinou výjimku udělá v roce 2008, kdy čelí obvinění, že byl agentem StB, což označí za útok. Ani to nepřispěje k vřelejšímu vztahu k jeho bývalé domovině.