Široko daleko nic než vyprahlý písek. Vzduch v poušti se horkem chvěje. Vyčerpaní Izraelité ale monotónně jdou dál. Náhle spatří cosi na obzoru. Je to snad fata morgána? Ne, cíl jejich cesty má konečně jasný obrys. Ve stanu setkávání uctí svůj symbol.
Menora znamená světlo. Sedmiramenný svícen ze zlata se stává pro Židy symbolem starým několik tisíc let. Davidova hvězda používaná několik stovek let je proti němu benjamínkem.
Svícen zobrazuje hořící keř, který starozákonní prorok Mojžíš (2. tisíciletí př. n. l.) uviděl na hoře Sinaj, a vytvořil podle něj světlo pro svatostánek chránící Archu úmluvy. Sedm ramen připomíná sedm dní stvoření světa.
Později získává svícen svoje místo v Šalamounově chrámu (tzv. První chrám), postaveném v 10. století př, n. l., Ten ale v roce 586 př. n. l. zničí Babyloňané a posvátné předměty z něj zmizí neznámo kam.
Samotná Tóra ovšem poskytuje návod, jak menoru znovu vyrobit: „Zhotovíš svícen z čistého zlata. Svícen bude mít vytepaný dřík a prut; Jeho kalichy, číšky a květy budou s ním zhotoveny z jednoho kusu.
Z jeho stran bude vycházet šest prutů, tři pruty svícnu po jedné straně a tři pruty svícnu po druhé straně.“ Druhý chrám se díky tomu pyšní novým svícnem, datovaným kolem roku 600 př. n. l.
Stopy zlata v reliéfu
Dny druhé menory jsou také sečteny. Nespokojení Židé povstanou v roce 66 n. l. proti Římu, vojevůdce a budoucí císař Vespasianus (9–79) si ale s jejich odporem poradí. Římské legie v roce 70 n. l. vyplení Druhý jeruzalémský chrám.
Jejich zkázonosné dílo připomíná Titův oblouk v Římě, který znázorňuje porážku Židů. Římané podle reliéfu nesou menoru v triumfálním průvodu. Jak svícen vypadal?
„Podrobná analýza menory zobrazené na římském Titově oblouku osahuje stopy žluté barvy, takže si můžeme být zcela jisti, že menora byla vyrobena ze zlata, jak je popsáno v hebrejské Bibli,“ líčí současný židovský spisovatel Jason Harris.
Na podzim roku 2009 izraelští archeologové odkryjí jedno z prvních vyobrazení menory. K jeho vytesání do kamene došlo před cca 2000 lety v období existence Druhého chrámu a nalézá se v synagoze u Galilejského moře.
Vyobrazení menory z tohoto období existuje málo. Více obrázků menory vzniká až po zničení chrámu, a pokud je ten nalezený jedním z těch starších, může mít blíž k původní podobě svícnu.
Roztavili vzácnost na mince?
Co se s židovským symbolem děje po roce 70 n. l.? Ukradenou trofej vystaví dobyvatelé v chrámu v Římě. Poslední zmínka o něm pochází z 2. století n. l., kdy rabi Šimon bar Jochaj (71–161) prohlásí, že viděl menoru v Římě.
Chrám míru, kde se nachází, ale v roce 455 vypálí Vandalové z Kartága. Lehne vzácný svícen také popelem? Podle některých tvrzení je převezen do Kartága. Údajně pak skončí v rukou Byzantinců, kteří v 6. století vyplení Kartágo.
Byzantský císař Justinián I. (482–565) prý uvěří, že menora je prokletá a nechá ji poslat do Jeruzaléma. Tam navždy zmizí, když město v 7. století n. l. obsadí Peršané.
Existují ale i další možnosti, například Nathaniel Hawthorne v roce 1860 tvrdí, že během plenění Říma skončila „ve žlutém bahně řeky Tibery,“ podle jiných ji roztavili na mince.
Třešničkou na dortu je konspirační teorie, že se později, dlouho po pádu Římské říše (476) dostala do rukou Papežského státu (754–1870) a dnes je ukrytá v suterénu vatikánských archivů. Háček je v tom, že pro žádnou z těchto variant příběhu nemáme jediný důkaz.
Třetí pokus
Vůdce židovské komunity Vadim Rabinovič (*1953) zhotovil ze 24karátového zlata další, v pořadí už druhou repliku menory. Váží 43 kg a je od roku 2006 k vidění na jeruzalémské ulici Kardo.
Od roku 2008 ji před nenechavci chrání vitrína pancéřovaného skla. Svícen zde od té doby čeká na okamžik, kdy přijde nový židovský mesiáš, bude zbořená mešita na Chrámové hoře a na jejím místě vznikne Třetí chrám. Právě tam má být třetí menora v židovské historii vystavena.
