Generál Tovaryšstva Ježíšova doporučuje roku 1661 českým představeným řádu, ať propustí Bohuslava Balbína ze svých řad. K tomu nakonec nedojde, ale horlivý vlastenec už se za katedru až do konce života nepostaví. Spekuluje se, proč…

Už od dětství Bohuslav Balbín (1621–1688) překvapuje bystrostí. Jeho matka Zuzana to nemá jednoduché, protože pár měsíců po Bohuslavově narození ovdoví. Sama se musí postarat o pět synů a dvě dcery, a proto v roce 1626 prodá dům.

Zázemí všichni najdou na zámku v Častolovicích u rodinného přítele, hejtmana hradeckého kraje Otty z Oppersdorfu, Díky němu může v roce 1631 malý Balbín jít studovat.

Nejdříve navštěvuje benediktýnské gymnázium v Broumově, poté jezuitské koleje v Jičíně, Praze a Olomouci.

V posledním vzdělávacím ústavu se potkává s polským jezuitou Mikulášem Leczyckim (1574–1652), který si k nadanému hochovi vytvoří téměř otcovský vztah. Nic mu ale neodpustí, musí tvrdě dřít.

Nečekaný konec

Balbín se se v roce 1648 aktivně účastní obrany Prahy před Švédy a z bitvy si odnese těžké zranění. Dva roky poté se dočká vysvěcení na kněze. Svoje místo ale vidí jinde než na kazatelně. Dává přednost osobním rozhovorům před oslovováním anonymního davu.

Volí proto cestu misionáře. Působí například na Rychnovsku či Žambersku. Při obracení na katolickou víru se vyvaruje vyhrožování a násilí, přesto slaví úspěchy. Jeho řádoví bratři zřejmě proto dojdou k názoru, že bude užitečný za katedrou.

Roku 1653 se stává učitelem. Postupně za cca 9 let své školní kariéry vystřídá různé štace od Prahy přes Brno až po Český Krumlov. Jenže najednou jako když utne. Během dubna 1661 ho zničehonic přeloží do Jičína a jeho učitelské poslání končí.

Nepěkné podezření

Dodnes nevíme, co se tehdy stalo. Podle starších výkladů příčinou mohly být jeho silně vlastenecké postoje. Existuje ale i teorie, že zde hrály roli důvěrné vztahy, které měl navazovat s některými studenty. Jeho jednání posuzují až v Římě.

V srpnu 1661 dorazí z věčného města od generálního vikáře Tovaryšstva Ježíšova list určený nejvyššímu představiteli jezuitů u nás.

Podle něho má řád Balbínovi uložit „spasitelné, ale soukromé pokání.“ Prý má být „úplně zbaven jakéhokoliv styku se studující mládeží a všelijakých jiných příležitosti, které by mu mohly uškodit a řád zneuctít.“ Jak si tato slova vyložit?

Podle současných českých historiků Jiřího Raka a Jana Pavla Kučery možná Balbín trpěl pedofilií. Balbín sám se považuje za vinného. Jeho současníci, členové řádu, jím pohrdají a jeho díla podrobují tvrdé cenzuře.

Císařova přímluva

Bývalého učitele odklidí do Klatov, aby nebudil pozornost. Bohuslav se tam začne zabývat svým koníčkem, historií.

Nejdříve latinsky píše Výtah z českých dějin, který mapuje naše dějiny až do roku 1526. Dílo se ale dostane do světa teprve v roce 1676 díky přímluvě císaře Leopolda I. (1640–1705).

O tři léta později se Bohuslav může vrátit do Prahy, kde vydává první díl Rozmanitosti z historie Království českého. Práci mu ale komplikují potíže se zrakem.

Přichází také mrtvice, po které už zvládne psát jenom levačkou, a nakonec mu nezbude než myšlenky s obtížemi diktovat písaři. Stihne proto dokončit jenom sedm svazků díla, i když jich chtěl sepsat 30. Naposledy vydechne 29. listopadu 1688 v pražském Klementinu.