Historie není suchopárná. K životnímu stylu českých králů patří i rozptýlení. Nejenom důležitými politickými rozhodnutími živ je státník.  

Velký smysl pro humor má i Přemyslovec Václav II. (1271‒1305). Jasně to dokazuje, když vydává žertovné privilegium písaři královské kuchyně Janu Vestfálskému. Uděluje mu:

„Notářství o miskách a škopcích dřevěných spojené s desátkem z vyjedených mís a hrnců.“ Šašci se na jeho dvoře objevují pro pobavení publika už v roce 1283, kdy se vrací z Braniborska do Čech.

Znovu se zmínky o nich objevují v roce 1290 při Václavově setkání s jeho tchánem, římským králem Rudolfem I. Habsburským (1218‒1291).

Žertéři válčí o pravou víru                        

O zábavu bývalo postaráno i při setkávání významných státníků.

Antonio Bonfini (1427‒1503), básník a historik na uherském dvoře, líčí, jak při setkání Jiřího z Poděbrad s jeho rivalem Matyášem Korvínem (1443‒1490) v Olomouci 20. dubna 1469 došlo k souboji šašků.

Během hostiny se znenadání zvedl jistý šlechtic Isdengo. „Ať šašci spolu zápasí a rozhodnou, která víra je vznešenější, zda kališnická, či katolická,“ prohlásí. Jiřík i Matyáš souhlasí s tím, aby se jejich šašci utkali v rytířském klání. Nejdříve je boj nerozhodný.

Pohlavek za zásah do zápasu

Najednou ale uherský bavič zvedne toho českého do výšky a praští s ním o zem. Někdo z Čechů pak podává poraženému šaškovi ruku, aby vstal. Isdengo dotyčnému uštědří pohlavek za to, že zasahuje do zápasu.

Málem dojde k hromadné bitce, naštěstí Matyáš a Jiří situaci uklidní. K dohodě panovníků tím ale nedojde. V roli poraženého českého šaška Paleček ale zřejmě nebyl.

I když není jisté, kdy se narodil, tehdy už byl bez pochyby v pokročilém věku a do smrti mu zbýval jenom rok.