Láva prýští do neuvěřitelné výšky, rozzuřená sopka vychrlí do ovzduší tuny prachu a na několik let ochladí planetu. Její dunění slyší desítky tisíc lidí a pro třicet z nich jde o poslední zvuky jejich životů. Řev je totiž daleko za únosnou mezí.
Snad v každé učebnici přírodopisu stojí, že člověk vnímá zvuk v intervalu od 16 do 20 000 hertzů. Intenzita zvuku se pro změnu uvádí v decibelech, jenže i v tomto případě mají naše uši své limity!
Chudáci bubínky
Hluk je všude kolem nás, zdravotnická organizace WHO dokonce tvrdí, že průměrná hlasitost ve městě se pohybuje kolem 95 decibelů. To je v přímém rozporu s únosnou hladinou, tu stanoví na 50 decibelů!
Pokud někdo v takovém prostředí soustavně žije, dostaví se závažné poruchy jako nespavost, srdeční arytmie, stres a tinnitus. U školou povinných dětí, které jsou zvukovému stresu vystaveny, jsou pro změnu zaznamenány školní neúspěchy.
Hranice, kdy se nešťastník potýká se škodlivými následky, se pohybuje kolem 85 decibelů. Ruch může nenávratně poškodit ušní bubínky. Jenže to je teprve začátek, protože zvuk umí vyvolat i pořádnou bolest.
Všechno nad 150 decibelů trhá bubínky, paseku ale způsobí i v dalších orgánech – nápor kupříkladu nevydrží plíce!
Katastrofy plné decibelů
Podobný randál zaslechnou lidé v roce 1883, kdy vybouchne indonéská sopka Krakatoa. Erupce duní na kilometry daleko a na stupnici se pohybuje kolem 180 decibelů. A takové numero už může zabíjet! Lidskému tělu se stává osudnou tlaková vlna.
Mýtickou metu 200 decibelů překoná v minulosti jen pár událostí. Během pádu tunguzského meteoritu v roce 1908 naplní vzduch prý rambajz o síle 300 decibelů! Hmatatelné důkazy však chybí.
V Rusku ještě zůstaneme, protože nechvalně proslulá Car-bomba atakuje cifru 224 decibelů.
Neslyšná smrt
Kromě pořádného rachotu je nebezpečný i tzv. infrazvuk – tedy vlnění, jehož frekvence se pohybuje pod 16 hertzů. Vlny jsou příliš pomalé, a tak je nedokáže lidský mozek zpracovat.
Tichý zabiják způsobuje závratě, úzkosti, zvracení a ve vzácných případech také infarkt. Využití podobných kejklí v armádě se zabývají nacisté, kdy Albert Speer (1905-1981) dumá nad akustickým kanónem, jeho realizace ale nepřinese kýžené ovoce.
V 50. letech experimentuje také francouzský vědec Vladimir Gavreau (1904-1967). Jeho pokusy ho málem stojí život, vyvine sice zbraň, která pomocí infrazvuku údajně zvládne usmrtit člověka na vzdálenost osmi kilometrů.
Nakonec všechny pokusy ale vyzní na prázdno, protože jsou příliš nebezpečné. Někdo by mohl namítnout, že hluk sice zabíjí, ale ticho působí jako balzám na duši.
Ani tady vědci nesouhlasí, protože třeba taková půlhodinka v nejtišší místnosti světa, kde člověk slyší i tlukot vlastního srdce, zařídí u některých jedinců šílenství.
