Slunce pálí a nebe je bez mráčku. Vyvolávač ve městě Olympii na západě Peloponéského poloostrova vyzývá závodníky, aby se dostavili na startovní čáru, vymezenou pruhem kamenných desek.
Místní aristokrat jménem Koroibos z Elidy se mezi mládeží ze vznešených rodin rozhodně neztratí. Na své vypracované a sluncem osmahlé tělo může být pyšný. Stadion se závodní dráhou o délce 192,7 metru se v roce 776 př. n. l. stává dějištěm prvního olympijského závodu.
Plameny za odměnu
Těla mladíků se dávají do pohybu. Koroibos uniká a získává náskok. Do cíle dorazí jako první. Když hlasatel vysloví jeho jméno, je blahem bez sebe. Přistoupí k němu rozhodčí a čelo mu ovine vyšívanou vlněnou stuhou.
Olivové věnce náleží až vítězům pozdějších olympiád. Největším vyznamenáním se tak pro Koroiba stává, když může navečer zapálit oheň na starobylém oltáři pod širým nebem a vzdát tak oběť bohu Diovi.
Dopálí Apollóna
Koroibos se stává legendou, a to nejenom v Olympii, ale znají ho i v Argolidě na východě Peloponésu. Zabije zde totiž podle pověsti příšeru, kterou na lidi poslal sám bůh Apollón.
Mstil se za to, že zdejší král nechal popravit svoji dceru, do níž se Apollón zamiloval a zplodil s ní syna. Koroibos sice osvobodí Argoliďany od nestvůry, co vraždí jejich děti, ale ví, že musí přijít božský trest.
Sám proto zamíří pokorně do Delf za Pýthií. „Posvátnou trojnožku z chrámu budeš nosit tak dlouho, dokud ti nevypadne z rukou. Na tom místě pak založíš Apollónův chrám a osadu,“ určí mu pokání věštkyně.
Stoličku Koroibos nakonec upustí nedaleko Megary nedaleko Athén a podle Pýthiina příkazu tam založí chrám i osadu Tripodiskos. Za své činy si pak zaslouží hrdinský pohřeb na megarské agoře, veřejném shromaždišti.
