Píše se 5. srpna roku 1962. Hereččin psychiatr Ralph Greenson (1911–1979) se dívá skrz sklo ze zahrady do pokoje své klientky. Marilyn leží obličejem dolů na posteli, v ruce svírá telefonní sluchátko. Dveře do ložnice má zamčené.

Ralph rozbije sklo a otevře si dveře. Losangeleská policie se ale o smrti dozví až o notnou dobu později…

Marilyn roztřeseně položí telefonní sluchátko. Už poněkolikáté ji volala nějaká žena. „Jsi jenom coura, nech Bobbyho na pokoji!“, nadává herečce. Řeč není o nikom jiném, než Robertovi Kennedym. Marylin přijde, že ten hlas už slyšela, ale neví kde.

Poslední ponižující telefonát absolvuje 4. srpna kolem 5.30 ráno. Nevyspalá volá později pro změnu ona – herecké kamarádce Jeanne Carmenové (1930–2007), aby se jí vyplakala do telefonu. Toho dne ji zavolá ještě několikrát.

Teploty v Los Angeles se zatím začínají šplhat ke klasickým 30° Celsia. Kolem 8. ráno se objeví hospodyně Eunice Murrayová (1902–1994) a začíná úklidové kolečko. A herečka? Volný den tráví hlavně na telefonu. Přemýšlí, co podnikne večer.

Švagr JFK, herec Peter Lawford (1923–1984), pořádá párty. Je zvaná.

Zatracený tygřík!

Chvíli po poledni zvoní kurýr. „Děkuji,“ usmívá se herečka. Balíček skrývá plyšáka. Jenže první nadšení z hračky pomine. Na tygříkově krku visí cedulka: „Bobby miluje jen mě. Jsi stará tlustá ošklivka.

Radši se vypař, nikoho nezajímáš.“ Tygr zůstane ležet opuštěný v trávě. Tak ho tam druhý den objeví i policie. V 16.30 volá Marilyn svého psychiatra Ralpha Greensona (1911–1979).

„Přišla mi pod vlivem a skleslá, radši jsem tam jel,“ vzpomíná s tím, že klientku uklidňoval 2 hodiny. Když odjíždí, otočí se ještě na Eunici: „Zůstaňte dnes prosím se slečnou Monroe i přes noc.“ Hospodyně souhlasně přikývne.

Večerní procházka se nakonec nekoná. Zdecimovaná Marilyn tráví čas s telefonem. V 21.30 volá scénáristovi Josému Bolañosovi (1935–1994): „Kdyby se svět dověděl to o Kennedyových…“ řekne mu prý. O půl hodiny později volá Jeanne a před 23 hodinou zase. To už ale kamarádka spí.

Co uniklo policii?

Je teprve 3.30 ráno a doktor Greenson už leze z postele. Právě mu volala hospodyně Murrayová, má podezření, že je něco špatně. Psychiatr se obléká a míří opět do hereččiny rezidence.

U postele Marilyn se brzy zjeví i její ošetřující lékař Hyman Engelberg (1913–2005). K pánské skadře se konečně přidá i zástupce z řad policie. Seržant Jack Clemmons (1924–1998) přejede očima místnost.

Po ohledání putuje tělo božské Marilyn božské Marilyn pod modrou plachtou do márnice. Na palec jí uvážou cedulku s číslem 81 128. „Celou tu dobu tam bylo něco, co nám unikalo a čemu jsem nerozuměl,“ svěří se seržant z podivných pocitů z celého případu.