Nejstaršího syna z pěti dětí evangelického faráře z Lysé nad Labem provázejí celým dětstvím biblické příběhy. Doslova hltá každé slovo.
V malém Bedřichovi Hrozném (1879‒1952), který se v dospělosti proslaví tím, že rozluští jazyk Chetitů, zasejí příběhy z knihy knih semínko zájmu o dějiny starověkého Předního východu.
Na pražském Akademickém gymnáziu si oblíbí latinu a řečtinu a jako samouk se pouští do studia hebrejštiny nebo arabštiny. Po smrti otce roku 1896 ale rodina musí odejít z fary v Lysé.
Stěhuje se do Kolína, kde na gymnáziu studentům přednáší dějepis a zeměpis nadšený orientalista Justin Václav Prášek (1853‒1924). Nový žák, zaujatý arabštinou, neunikne jeho pozornosti. „Zastavte se za mnou po hodině v kabinetu,“ nabídne mu. Čeká tam na Hrozného stoh knih a časopisů o dějinách a jazycích Orientu.
Přání otce nesplní
„Půjdeš studovat teologii,“ říkával otec. Čerstvý absolvent gymnázia jeho přání respektuje. Evangelická teologie se tehdy dá studovat jedině ve Vídni. Bedřich se ale kromě teologie zapíše i na filozofickou fakultu.
Orientální jazyky a dějiny Předního východu nakonec dostanou přednost.
„Navštěvoval tam přednášky z arabštiny, hebrejštiny, aramejštiny, syrštiny, etiopštiny, jihoarabské sabejštiny, arabské paleografie, ale i egyptštiny, sanskrtu a perštiny staré a nové a samozřejmě též přednášky o dějinách starého Orientu,“ uvádí současný český odborník Josef Prosecký.
Nedobrovolný samouk
Hrozného zajímá klínové písmo a jazyky starověké Mezopotámie. Jenže z akkadštiny se toho na vídeňské univerzitě mnoho nedozví a ze sumerštiny už vůbec nic. Znalosti proto doplňuje samostudiem.
Hned po promoci v roce 1901 se za něj přimluví profesor David Heinrich Müller (1846‒1912) a rakouské ministerstvo školství mu přidělí roční stipendium do Berlína na studium asyriologie.
Po návratu se Hrozný usadí ve Vídni, kde přijímá místo knihovníka v univerzitní knihovně. Práce mu vyhovuje, nabízí mu finanční zajištění a občas ji může přerušit kvůli vědecké dovolené.
Poprvé tak roku 1904 zamíří do Palestiny jako člen expedice vídeňského profesora hebrejštiny Ernsta Sellina (1867‒1946). Vyzkouší si, jak probíhá archeologický výzkum v terénu.
