Žádného jiného suchozemského hada nepotkáte v tolika státech světa (v tomto případě 35) a žádný také nevydrží takové teplotní výkyvy – zejména ty směrem do chladu. I proto na zmiji obecnou můžete třeba v Itálii narazit i v úctyhodné nadmořské výšce 2900 metrů.

Přesto si libuje ve vyhřívání na slunci, ale ideálně v místech, kde je nedaleko dost stinné vlhkosti. Samice dorůstají až 80 centimetrů, samci kolem 50. Ty největší samice pak mohou mít metr. Jejich klikatící se zbarvení je méně nápadné.

A proč ho vlastně mají? Jednak pro zastrašení predátorů, kterých má zmije kupodivu hodně. Od lišek přes divočáky až po kuny, ježky a dravé ptáky – mezi které nepatří statečný bažant, ale i ten si kupodivu na zmiji občas troufne. Ale hlavně, plazící se zmije se nepříteli díky svému „zdobení“ rozostřuje.

Zmijí menu? Nejraději má norníky

Na čem si u nás zmije smlsnou nejčastěji? Až z 28 procent tvoří jejich stravu norníci rudí (Myodes glareolus). Malé hlodavce z čeledi křečkovití možná znáte spíš pod starším názvem hraboši lesní.

Další součástí širokého menu jsou různé myšice a další hraboši, ale také obojživelníci, žížaly, slimáci, ptáčata nebo ptačí vejce. Občas se odváží ulovit i netopýra, lasičku, mladičké zajíčky a výjimečně se promění v kanibala.

V některých starších knížkách najdete obrázky zmijí i s jejich vajíčky. Tenhle výjev ale pravděpodobně nikdy neuvidíte. Zmije je živorodá. A rozhodně ne monogamní.

Po obvykle dvouhodinových, někdy až čtyřhodinových aktech, se stává, že v jedné snůšce mohou být mláďata hned několika tatínků.

Po vzoru chřestýše

Vážně jsou 3 až 5milimetrové zuby zmije naplněné smrtícím jedem? Pro malé hlodavce určitě ano. A pro člověka? Zmije má funkční vždy jen jeden zub, druhý je náhradní. Nový zub vyroste jednou za 2 měsíce. Její jed je podobný chřestýšímu.

Narušuje soudržnost cévních stěn. Na smrtelnou dávku pro člověka by bylo potřeba 15 až 20 miligramů. A najdou se zmije, jejichž jedový aparát obsahuje až 39 miligramů. To jsou ale ovšem jen špičky jedového ledovce, v průměru je to 10 miligramů.

Zmije ale nikdy nevypustí celou svou zásobárnu najednou. Jen pro srovnání, taková zmije gabunská (Bitis gabonica) může mít v zásobě až 2400 miligramů jedu! Je tedy jed „naší“ zmije smrtící?

Kolik lidí zabije zmijí jed?

Zmije je plachý tvor, raději vyklidí bitevní pole. Útočí jen v případě přímého ohrožení. Co vás čeká, pokud se vám to stane? Žaludek víc než na vodě, průjmy, křeče v břichu i mdloby. A samozřejmě bolestivý otok v místě kousnutí.

Pravděpodobnost úmrtí po uštknutí ale není ani 1 procento. Rizikové jsou malé děti, senioři a nemocní lidé. A navíc, zmije zhruba ve třetině případů uštknutí vůbec nevypustí jed. A jak je to s protijedem? Je nutné ho sehnat vždy? Ne.

Jeho podání proběhne jen zhruba ve 13 procentech uštknutí. Kolik lidí u nás zmije ročně uštkne? To je samozřejmě různé, ale v průměru jde zhruba o 12. A kolik případů úmrtí za poslední 3 desetiletí evidujeme? Ani jeden.