Zatímco u lidí můžeme věk určit podle data narození, u stromů tuto informaci podávají letokruhy. Ale vypovídají také o mnoha dalších věcech, například o vývoji klimatu nebo přírodních katastrofách, a mohou také ochránit před špatnou investicí. Některé dřeviny však letokruhy vůbec nemají.
Vždy na jaře stromy produkují nové buňky, které na podzim odumírají a letokruh je tak přírůstkem dřeva za jeden rok. Obvykle je rozdělený na dvě části: světlejší a měkčí jarní dřevo a tmavší a tvrdší letní dřevo.
Svědectví prstenců
Jejich šířka a celkový vzhled nejsou vždy stejné, ovlivňuje je řada faktorů, od počasí, tedy mrazů, sucha nebo třeba vytrvalých dešťů, přes přírodní katastrofy (jako jsou lesní požáry) až po choroby stromu.
Například pokud je vlhké počasí, tvoří se širší letokruhy a v suchém období jsou naopak letokruhy užší. Ve dřevě jsou tak zaznamenány nejenom údaje o konkrétním stromě, ale také o jeho okolí a životních podmínkách.
O tom, že stromy mají na kmeni prstence, mluví už antický řecký filozof Theofrastos (371-287 př. n. l.).
Prvním člověkem, který zmíní, že jde o letokruhy, je renesanční génius Leonardo da Vinci (1452-1519) a dodá, že jejich tloušťka se liší v závislosti na tom, zda je sucho či vlhko.
Tuto myšlenku rozvinou francouzští badatelé Henri-Louis Duhamel du Monceau (1700-1782) a Georges-Louis Leclerc de Buffon (1707-1788).
Mrazy, sucho, povodně
Ti v roce 1737 zkoumají vliv životních podmínek stromů na tvar letokruhů. Zjistí například, že v roce 1709 vytvořila krutá zima zřetelně tmavý letokruh na stromech, který poslouží jako určitý orientační bod pro pozdější evropské přírodovědce a jejich výzkumy.
V USA se poté vědci v 19. století shodnou, že by letokruhy mohly pomoci rekonstruovat minulé klimatické podmínky v celých regionech a datovat zbytky stromů v rašeliništích nebo dokonce v celých geologických vrstvách.
Mohou však také pomoci zjistit stáří budov nebo uměleckých děl. Tak třeba portrét královny Marie Stuartovny (1542-1587) v National Portrait Gallery v Londýně byl považován za kopii z 18. století.
Dendrochronologie (vědní obor, zabývající se datováním pomocí letokruhů) však odhalila, že dílo je mnohem starší. Dnes je proto považováno za originální obraz ze šestnáctého století od neznámého umělce.
Jde to i bez letokruhů
V jiném případě tato metoda ukázala, že dřevo bylo příliš mladé na to, aby některé ze čtyř zkoumaných obrazů namaloval přední nizozemský malíř Hieronymus Bosch (1450-1516), kterému byly původně připisovány.
Analýza letokruhů se využívá také v archeologii, kdy pomáhá určit stáří staveb, lodí nebo třeba krovů a to dokonce i u zuhelnatělého dřeva se zachovalou původní strukturou.
Pomohla například potvrdit roky výstavby Fairbanks House v Dedhamu v americkém státě Massachusetts.
Považuje se za nejstarší dochovaný dřevěný dům v Severní Americe, postavený okolo roku 1640. Odebrané vzorky určily, že se stavbou se začalo okolo roku 1638 a dokončena byla po roce 1641. Ale ne všechny dřeviny tvoří letokruhy stejně, u některých jsou patrnější, u jiných takřka neznatelné.
A tropické druhy, které vlivem stálého podnebí rostou po celý rok, letokruhy nemají vůbec.
K čemu je herbochronologie?
Herbochronologie je analýza letokruhů v kořenech některých vytrvalých bylin. Zatímco jejich listy a stonky na konci vegetačního období odumírají, kořeny ne.
Určité druhy vytrvalých bylin se vyznačují sekundárním růstem, který se projevuje jako nové letokruhy na kořenech.
Ty se dají využít podobně jako letokruhy na stromech k určení stáří rostliny i získání dalších informací, které mohou pomoci v mnoha oblastech ekologického a biologického výzkumu, například v ekologii společenstev, populační biologii, ekologii rostlin nebo invazní biologii.
