Kdo si myslí, že nástroje vyluzující zvuky jsou záležitostí starověku a pozdější doby, mýlí se. Už v pravěku lidé naslouchají zvukům a rodí se předchůdci strunných i dechových nástrojů.
Už pravěcí lidé používali luk nejenom jako zbraň k lovu, ale i jako primitivní strunný nástroj. Dokazují to jeskynní malby z Trois Frères v jihozápadní Francii, pocházející z doby asi 15 000 let př. n. l. Jako zesilovač zvuku se používala často skořápka.
V některých kulturách, například v severoamerických Apalačských horách, se na hudební luk hraje dodnes.
Děsivé počátky hudby: První symfonie? Řev zvířete!
Hudební nástroje existovaly už před 3000 lety. Ve vyluzování děsivých zvuků si libovaly dávné kultury v peruánské části pohoří Andy. Mohutné hučení a primitivní zvuky byly součástí jejich náboženských obřadů.
Jako první trubky posloužily zdobené mořské skořápky, které archeologové našli v roce 2001 v jámách naleziště Chavín de Huantar severně od města Lima. Do dnešních dnů zkoumají vliv hudby na chování pralidí.
„Můžete ucítit zvuk až ve své hrudi,“ vysvětlil tehdy Jonathan Abel, člen výzkumného týmu, který se na americké Stanfordské univerzitě zabývá počítačovou hudbou a akustikou. Doplnil, že skořápky vydávají podobný tón, jako řev zvířete.
Hraje se na rohy
První dechové nástroje se také objevují už v pravěku. Naši předkové tehdy troubí na zvířecí rohy, které ale vyluzují spíše syrové tóny, na oslnivou hudební produkci to nevypadá.
Rohovina bohužel neumožňuje dosáhnout ušlechtilého zvuku, i když hudební produkce na rohy z mamutích nebo sloních klů zní trochu lépe než v případě rohů z ostatních zvířat. Poté, co se lidé naučili tavit kovy, objevily se nové dechové nástroje.
Příkladem je tzv. lura – bronzový nástroj, který napodobuje tvar mamutího klu. Starověk už znal první skutečné předchůdce trubek. Vyráběli se ale jenom na zakázku a většinou na ně směli hrát pouze členové vyšší společnosti.
