Mrožák, angličák, kartáček, podkova, tkanička, řídítka. Druhů a variant knírů jsou desítky. A každý má minimálně jednu slavnou osobnost, která by bez něj nebyla kompletní.
Knír je natolik dominantním prvkem tváře, že se v mnoha případech stává nejen poznávacím znamením, ale doslova obchodní značkou. Jeho historie dlouhá, plná vítězství i porážek.
Žižka má holou bradu
Vousy zdobí muže od nepaměti. Babyloňané, Asyřané, Peršané, nosí je všichni. Pokud jde o knír, nejstarší dochovaný záznam o jeho existenci pochází z Iránu, kde se jím na malbě datované přibližně do roku 300 př.n.l. pyšní skytský jezdec.
V Evropě se do módy dostává v 8. století, kdy se jím pyšní Karel Veliký (747–814). U nás je nejslavnějším středověkým majitelem kníru Jan Žižka (1360–1424). Tedy pravděpodobně, neboť jeho skutečnou podobu neznáme.
Na mnoha obrazech i sochách má sice plnovous, podle řady historiků však nejspíš nosil pouze knír.
Tak jak ho máme v paměti díky Zdeňku Štěpánkovi (1896–1968) a filmu z roku 1955. Zamlada totiž Žižka sloužil v polské armádě a jak tvrdí Josef Svatopluk Machar (1864–1942) ve své knize:
„Jistě krojem i úpravou vousů přizpůsobil se Polákům, a ti holili brady, nechávajíce pouze knír.“ Nepřímým důkazem může být i zvyk husitů holit si brady a nosit jen výrazný knír, který je přirovnáván k podsebití, což je ochoz vyčnívající nad branou.
S nástupem Habsburků má knír utrum. Přednost dostává vous, který má zakrýt typický habsburský mohutný dolní ret.
Knír vytlačí paruka a copánky
Novou šanci dostává za Ferdinanda II (1578–1637), byť doplněn o „kozí bradku“. Tato úprava se stává prvním módním trendem, který zachvátí celou Evropu. Pěstěný knírek s nezbytným doplňkem mají všichni.
Albrecht z Valdštejna (1583–1634), kardinál Richelieu (1585–1642) i jeho soupeř, švédský král Gustav Adolf (1594–1632). Jak praví Machar:
„Knír, kozí bradka, vyholené líce, byly jediné věci v nichž byla Evropa svorna počas války třicetileté.“ S jejím koncem sice bere kozí bradka za své, knír však přežije. Nosí ho Ludvík XIV. (1638–1715) a po jeho vzoru celý dvůr i Evropa.
Jenže zatímco ve Francii i zbytku Evropy padá časem za obět nové módě, kudrnatým parukám zvaným allonge, ruský car Petr Veliký (1672–1725) mu zůstává věrný až do smrti. A dokonce poručí, aby si všichni, s výjimkou popů a sedláků, také holili brady.
Kdo neposlechne, je pokutován. Fridrich I (1657–1713) nepřikazuje, ale kdo kromě knírku má i bradku, musí za ni platit daň. Začne tedy velké holení, jemuž nakonec padá za oběť i sám knír. Místo něj přichází do mody holé líce a copánky.
Mají ho králové i rebelové
V klatbě je knír až do poloviny 19. století. Na vous je „pohlíženo s odporem“, knír nosí jen rebelové a v anglické armádě je ještě v roce 1840 zakázán. O dekádu později se situace obrací. Dokonce i anglická armáda velí nejen do zbraně, ale i do kníru.
Historička Susan Waltonová tvrdí:
„Jedním z důvodů je blížící se válce s Ruskem a přesvědčení, že s ním budou vojáci vypadat mužněji.“ Nakonec se knír stává povinnou výbavou britského vojáka a do roku 1908 nemá žádný poddůstojník povoleno holit si horní ret.
Knír vzkvétá po celou viktoriánskou éru. Objevuje se na tvářích obrozenců, jako Karel Havlíček Borovský (1821–1856), i korunovaných hlav.
Italský král Viktor Emanuel II (1820–1878) si pěstuje takového obra, že by možná i dnes vyhrál každoroční Světový šampionát vousů a knírů. Pokud by ho ovšem neporazil bulharský revolucionář Panajot Hitov (1830–1918).
Mnohé ozdoby jsou vyztuženy voskem na kníry, což sebou ovšem nese jisté obtíže. Třeba při pití čaje. Pára z nápoje totiž vosk roztaví, a ten pak kape do šálku. Navíc je těžké takový knír uchránit třeba před polévkou. Což vede k vývoji řady vychytávek.
Jako je lžíce s chráničem kníru nebo speciální šálek, který v roce 1860 vymyslí britský hrnčíř Harvey Adams (1835–?). Je vybaven půlkruhovou římsou a umožňuje pít aniž se knír namočí.
Hitler o knír přijde v zákopech
Knír zdobí mužské tváře i na přelomu století, byť někdy musí uzavřít spojenectví s bradkou, jindy s mohutnými kotletami. Do první světové války s ním vyráží nejen generálové John Pershing (1860–1948) a Paul von Hindenburg (1847–1934), ale i obyčejní pěšáci.
Jako třeba jistý Adolf Hitler (1889–1945). Ten sice odchází do války vyzbrojen husarským knírem se špičkami navoskovanými a zakroucenými nahoru, ale vrací se bez něj. Ne, nepodléhá módním trendům, jak se historici dlouho domnívají.
Knír je jeho velkou chloubou a ztrátu nese velmi těžce. Na rozkaz nadřízeného jej však zkrátit, aby mu nepřekážel při manipulaci s plynovou maskou.
Slavní mají slavné kníry
V Evropě i Americe knír o své postavení po válce pozvolna přichází. Nová generace ho vnímá jako zastaralý a symbolem moderního muže se stává hladce oholená tvář. Přesto se během 20. století stává neodmyslitelným rysem mnoha slavných osobností.
Ať je to herec Clark Gable (1901–1960) a jeho pečlivě zastřižená „tužka“, zpěvák Freddie Mercury (1946–1991), frontman kapely Motörhead Lemmy Kilmister (1945–2015) nebo zápasník Hulk Hogan (*1953) se svou podkovou.
Ikonou se stává kartáček Charlieho Chaplina (1889–1977), který však okopíruje Hitler, a ze symbolu legrace tak udělá symbol hrůzy.
Stejně tak si lze jen těžko představit bez mohutného kníru na jedné straně masového vraha Stalina (1878–1953), na druhé geniálního fyzika Alberta Einsteina (1879–1955) a u nás třeba Ladislava Smoljaka (1931–2010) nebo zpěváka Petra Rezka (*1942). Poznali bychom je vůbec, kdyby se oholili?
Definitivně přežitek?
Byť se knír během 20. století několikrát pokouší o návrat na výsluní, vždy uspěje pouze dočasně. V Evropě i USA je dnes tolerován pouze pokud je doplněn bradkou. A ještě snad jeho viktoriánská verze jako doplněk plnovousu u těch, kteří se označují za hipstery.
„Samotný knír je považován za přežitek a módní fopa. U mladší generace se téměř nevyskytuje,“ tvrdí znalci módních trendů.
Jedinou výjimkou je listopad, kdy si muži nechávají růst knír v rámci každoroční charitativní akce Movember zaměřené především na prevenci rakoviny prostaty.
