Se svými obětmi nemají slitování. Jejich agrese a úchylky nad nimi získávají moc. Jen bezvládné zkrvavené tělo je dokáže plně uspokojit. Neváhají usmrtit dítě, mladou dívku, ba ani stařenku.
Neštítí se ani rozřezání vlastních dětí včetně plodu vytrženého z lůna matky. To jsou slovenská monstra.
Ondrej Rigo: Ponožkový vrah souložil s mrtvými, zatkli ho bez ponožek
Je 17. prosince 1955 a do slovenské rodiny s romskými kořeny se právě narodil Ondrej Rigo. Je prvním ze šesti sourozenců. Rodina žije v malém městečku Modra na jihozápadě Slovenska.
Dětství a dospívání má Ondrej bouřlivé, i přes veškeré peripetie si však buduje k rodičům silné citové pouto. Nic na tom nemění ani to, když je spolu se sourozenci odebrán sociálkou a dostává se na rok do dětského domova.
Jeho otec „živí“ rodinu především majetkovou trestnou činností. Často je proto za mřížemi. Rigo ještě není dospělý, když je otec při dalším protizákonném „tažení“ zastřelen.
Maminka Rigová, žena v invalidním důchodu, si občas přivydělává jako toaletářka či šatnářka. Ve škole má Ondrej problémy, špatně se učí, chodí za školu a propadá, účastní se kdejaké rvačky a kvůli chování je umístěn i do polepšovny.
Vrah hledá štěstí v zahraničí
Sexuální život Riga se zdá být v pořádku, sice střídá partnerky jako na běžícím pásu, přesto se dvakrát ožení a zplodí dceru. Rodinným životem však nežije, jeho koníčkem je především seznamování se s cizími ženami v kavárnách a v nočních podnicích.
Je kriminálník už od útlého mládí, než začne vraždit, je jedenáctkrát odsouzen. Většinou za majetkovou trestnou činnost. Na konci roku 1989, kdy se po sametové revoluci otevírají hranice, získává Rigo falešný pas a odjíždí za lepším živobytím do zahraničí.
Tím se však opět dostává do křížku se zákonem. Jeho dosavadní trestná činnost je však ničím oproti tomu, v co se již brzy promění. V sériového vraha!
Útočí trubkou, kostkou i betonem
Vraždit začíná v Německu, v Mnichově. Poprvé zaútočí 8. června 1990. Tehdy se vkrade do přízemního bytu, v němž spí Helena S. (40). Rigo ji ubije skoro tříkilovou železnou tyčí. Jakmile je po všem, vykoná na oběti soulož.
A pak postupuje v podstatě podle stejného vzorce: obětí je osamělá žena, bydlící v přízemním bytě, do kterého se v noci či nad ránem vloupá a oběť usmrtí ranami do hlavy. Poslouží mu k tomu ocelová trubka, dlažební kostka nebo třeba kus betonu.
Následně zakryje hlavu zavražděné peřinou či polštářem a vykoná na nehybném těle pohlavní akt. Aby nezanechal na místě otisky prstů, nasazuje si při činu na ruce vlastní ponožky. Získává tak přezdívku Ponožkový vrah.
Než z bytu oběti odejde, něco většinou ukradne. Vražedný nástroj nechává pokaždé na místě činu. Stejně jako nedopalky cigaret, které odhazuje na podlahu.
Kopuluje i s mrtvolou stařenky
V Německu zavraždí celkem dvě ženy. Následně v nizozemském Amsterodamu, kam odjíždí za svou sestrou, ubije v září 1990 dlažební kostkou Marii van der W. (58).
Zkraje října už je zpátky ve své rodné zemi, kde dá své vnitřní bestii stoprocentní volnost. V bratislavském domově důchodců zavraždí Terezii R. (88). Je to jeho nejstarší oběť. Zkraje ledna 1991 se vloupá k Anně P. (40).
Ta však není v bytě sama. Je tam i její asi 15letý syn Juraj. Musí tak zabít i chlapce. Následuje jeden pokus o vraždu a pak dokonaná vražda, než smrt zavítá i k Henrietě O. (22), Rigově nejmladší ženské oběti.
To už se píše červenec 1991. Naposledy Rigo vraždí 4. března 1992. Onoho dne jde v centru Bratislavy se svou přítelkyní do kina.
Nemá na sobě ponožky
Promítání skončí, dvojice odchází z biografu, když Rigo zničehonic prohlásí, že si musí ještě něco zařídit. Opouští partnerku, která nemůže tušit, že chodí se sériovým vrahem, jenž právě míří k Matildě U. (67).
A jako už mnohokrát předtím, také teď opouští oběť s dárky pro svou dceru. Jsou to věci, které ukradl zavražděné. V tuto dobu po něm již intenzivně pátrají policisté tří států.
Na jeho dopadení se podílí i FBI. Krátce po spáchání poslední vraždy je Rigo zatčen slovenskou policií. Strážci pořádku si pro něj přijdou do hotelu na bratislavském náměstí. Pracuje tam jako šatnář. V době zatčení na sobě nemá ponožky.
Použil je totiž při posledním útoku. Na oblečení má stopy krve.
Říká jednu lež za druhou
Jeho pozdější výmluvy jsou více než kreativní. Krev, kterou měl při zatýkání na sobě? To byl pouze sirup. Sperma nalezené na poslední oběti? To zařídila jakási prostitutka z erotického klubu. A nedopalky cigaret v blízkosti místa činu? Další náhoda!
Prostě zrovna potřeboval na záchod a přitom si zakouřil. A kde vzal všechny ty šperky obětí? Ženy ho prý rády obdarovávaly. Jedna lež zkrátka střídá druhou. Proti zabijákovi stojí i svědkyně. Jediná oběť, která jeho útok přežila.
Rigo je nakonec odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody. Odpyká si tři dekády a 14. června 2022 umírá ve věku 66 let.
Štefan Svitek: Horehronský rozparovač útočil sekerou, nožem, žiletkou
Tohle jméno bude jednou synonymem krutosti, bolesti, odpornosti. Teď, 23. ledna 1960, ale Štefan Svitek teprve přichází na svět.
Do slovenské rodiny se čtyřmi sourozenci, kde vládne tvrdou rukou otec alkoholik, který používá přísné tělesné tresty. Štefan se špatně učí, je zaostalý a chodí proto často za školu.
Od útlého věku kouří a holduje alkoholu, později se stává na alkoholu a prášcích závislý. Svoje sexuální představy uspokojuje od mládí na zvířatech. Vzrušuje ho sadismus i masochismus.
Sebepoškozuje se, drátem se píchá do bradavek, varlat a břicha, řeže se, mučí také zvířata, týrá slepice, zapaluje žáby, kočku přivazuje k vosímu hnízdu, kravám na pastvě odřezává vemena, býkům penisy a varlata, zvířata bodá a týrá je. Vzrušuje ho představa, že totéž provádí ženám.
Je agresivní, rodinu bije
Nakonec se však jako správný muž ožení. Vezme si Romku Márii, která má holčičku z předchozího manželství. Svitkovi porodí dceru a další potomek je na cestě.
Dvojice žije v rodinném domě ve městě Brezno, které leží asi 10 kilometrů od Svitkovy rodné vesnice Podbrezová. Místa patří do regionu Horní Pohroní neboli Horehroní. Soužití manželů Svitkových ovšem rozhodně není takříkajíc pohádkové.
Muž je agresivní, rodinu bije. To vůbec nejhorší však teprve přijde.
Opilce žena nechce pustit
Je 30. října 1987. Svitek už od rána popíjí. Po práci v lese odchází se známým do hospody a alkohol konzumuje i následně v hotelu, kde se zdržuje až do večerních hodin. Značně opilý se vrací domů. „Šel jsem pěšky, ale nebyl jsem schopen chůze.
Na hodinu jsem si sedl v parku na lavičku. Domů jsem přišel asi ve 23 hodin. Dveře byly zamčené, v domě byla tma, tak jsem zabouchal,“ bude popisovat Svitek. Jeho těhotná manželka už velmi dobře zná agresivní chování svého opilého muže.
Přes dveře na něj zakřičí, ať se vrátí tam, odkud přišel. „Slyšel jsem, jak si jde zase lehnout. To mě rozzuřilo. Vzal jsem v dřevníku sekeru, zapáčil jsem s ní v místě, kde je zámek, a otevřel si dveře,“ doplní chlap, který záhy rozpoutá nepopsatelné peklo.
Vykuchá všechny nejbližší
Ubohé ženě zasazuje nesčetné množství ran do hlavy a krku, čímž jí prakticky oddělí hlavu od těla. Když vidí, že se začínají probouzet dcery (4 a 6), sekerou oběma rozmlátí hlavy. To je však teprve začátek.
Nabuzen hrůzným činem a pohledem na krev, dává průchod svým nejniternějším představám. Ženu svléká, sekerou a nožem jí otevírá hrudník. Odřezává jí obě prsa, vytrhává vnitřnosti a rozhazuje je kolem. Vyndavá i několikaměsíční plod, jevící známky života.
Řeže do něj žiletkou a vytahuje i jeho vnitřnosti. Stejný osud čeká i dcery, ani je neušetří vykuchání. Nad mrtvolami se opakovaně ukájí. Po hrůzném činu utíká z domu. Později své řádění označuje za nejsilnější sexuální zážitek v životě.
Psychopat není schopen nápravy
Monstrum Svitek se rozhodne utéct. V bývalém domě svých rodičů se pokouší o sebevraždu. Nejprve do sebe řeže žiletkou. Potom se pokouší oběsit. Smyčka však neunese tíhu jeho těla a přetrhne se. „Umyl jsem se ve studni. Pak jsem šel do nedaleké obce Sedmák.
U cesty jsem uviděl zaparkovanou policejní avii, tak jsem se příslušníkům Veřejné bezpečnosti přihlásil,“ bude líčit Svitek. Je zatčen. Nepociťuje však žádnou lítost.
Jako psychopatická osobnost s úchylkami nekrofilie, zoofilie a sadomasochismu je shledán neschopným nápravy a je odsouzen k trestu smrti. Neúspěšně se odvolává a 8. června 1989 je v Bratislavě oběšen ve věku 29 let. Stává se tak posledním popraveným v dějinách Československa.
Jozef Slovák se vydával za policejního důstojníka. Oběti pak zabíjel a okrádal
Jozef Slovák se narodil 7. dubna 1951. O jeho mládí a dětství se moc neví.
Je to nadprůměrně inteligentní charismatický narcista s výbušnými, agresivními a egocentrickými sklony… Píše se rok 1990 a kvůli rozsáhlé prezidentské amnestii se Slovák dostává z vězení. Odpykával si tam patnáctiletý trest za vraždu 21leté Jugoslávky.
Tu uškrtil, když odmítla jeho sexuální návrhy. Během následujících dvou let po propuštění se dopustí dalších 4 vražd. Celkem je za svůj život osmkrát odsouzen. Třeba za nedovolené ozbrojování. Je to protřelý kriminálník. Umí si zajistit falešné doklady.
Pro svůj důvěryhodný zjev nemá problém vylákat dívky na opuštěná místa. Budoucí oběti přesvědčí také různými historkami. Vydává se za policejního důstojníka kriminální policie nebo kontrarozvědky s tajným a nebezpečným posláním. A ženy mu na to „skáčou“.
Těla zakrývá větvemi
Za necelé 4 měsíce po propuštění z vězení, 4. července 1990, se v Praze seznamuje se Slovenkou Monikou O. (16). Vyláká ji na výlet do Konopiště u Benešova, kde ji v zámecké oboře omráčí výstřely z plynové pistole s neuroparalytickým střelivem.
Následně ji ubije holí. Mrtvé sebere peníze, prsten, a dokonce i make-up. Tělo zamaskuje větvemi. O pár dní později se na místo vrací. Dívce dává do kapsy jízdenku z Českých Budějovic. Chce tím zmást policii. Na konci července zaútočí na další oběť.
Na Vladislavu M. z Chebu (18). S tou se seznamuje ve vlaku během cesty do Bratislavy. Zde ji vyláká k vysílači Kamzík a úderem lokte do krku ji zabíjí. Oběť opět schová a přikrývá větvemi. Brzy nato jde „bručet“ na 8 měsíců za nedovolené ozbrojování.
Používá falešné doklady
A právě za mřížemi získá od svého spoluvězně kontakt na Dianu L. (18) z Bratislavy. Dívce se 26. června 1991 legitimuje falešnými doklady jako vysoký policejní důstojník.
I ji vyláká na odlehlé místo pod záminkou, že jí umožní setkání s uvězněným druhem. Úderem lokte do jazylky ji zabíjí. Tělo opět ukrývá pod větvemi. Zhruba o měsíc později si vyhlédne Annu K. (18) z Bratislavy.
S tou se seznamuje v bytě její matky, když se snaží prodat kradené šperky. Annu napadá klackem a následně ji škrtí páskem. Čin je tak podobný jeho první vraždě, že se okamžitě dostává do hledáčku vyšetřovatelů. Ti už ho podezřívají z několika vražd.
Slovák si s nimi hraje, přiznává se k činům, které nespáchal. A ty, jež spáchal, zase hází na bývalé spoluvězně. Nakonec se policii podaří prokázat mu 4 vraždy, za které je odsouzen k doživotnímu odnětí svobody. Ve výkonu trestu je tento sedmdesátník dodnes.
