Novináři doufají v podobnou „senzaci“, jakou bylo omilostnění Jiřího Kajínka. Seskupí se poblíž věznice a přemýšlejí. Co jim propuštěný muž řekne? Jak bude naladěný? Co bude mít na sobě? Jenže on to vezme bočním východem a nepozorovaně zmizí. On se dočkal.
Tehdy 28letý Robert Tempel vyláká Lukáše S. (22) z Velkých Popovic a jeho společníka Michaela V. (25) na odlehlé lesní parkoviště poblíž obce Hrušková na Sokolovsku.
Za 400 000 korun od nich údajně chce koupit ojetinu vozu značky Audi A6 Avant. Během schůzky však najednou vytáhne pistoli a Lukáše zastřelí. Projektil, v kombinaci s krutým bitím železnou tyčí a montážním klíčem, se stane osudným i Michaelovi.
Zabiják následně oběma obětem sebere mobilní telefon a jejich těla zakope ve Staré Vodě na Chebsku.
Dlouhá léta v kriminále
Takto se brutální zločin z 20. srpna 2001 odehraje podle řady kriminalistů a zástupců české justice, respektive podle nekonečné série odsuzujících verdiktů. Dnes už víme, že všechno bylo s největší pravděpodobností úplně jinak.
Dospějí k tomu nakonec nejen domácí, ale i mezinárodní soudy. Než se tak stane, uteče tolik let, že si je málokdo dokáže představit – vzhledem k tomu, že je údajný dvojnásobný vrah stráví za zdmi kriminálu.
Zmapovat příběh Roberta Tempela není snadné, my se o to přesto v základních obrysech pokusíme.
Složitá časová posloupnost
Nejprve si pomůžeme množinou časových údajů. V roce 1996 je Robert Tempel shledán vinným z trestných činů loupeže a nedovoleného ozbrojování. Dostane trest odnětí svobody v délce 5 a půl roku. Dne 3. května 1999 je podmínečně propuštěn.
Zkušební doba je stanovena na pět let. Dne 4. března 2002 je Tempel obviněn z dvojnásobné vraždy. Dne 28. ledna 2003 je ze stejného skutku obžalován. Zároveň je 10. ledna 2003 obviněn z další loupeže a nedovoleného ozbrojování.
Obžalován je v této věci 25. dubna 2003. Tresty jsou následující: 457 dní natvrdo jako zbytek původního trestu kvůli porušení podmínky. Dalších 13 a půl roku nepodmíněně za loupeže. Doživotí za mord Lukáše a Michaela.
Z podezřelého klíčovým svědkem
Tempel spáchání dvojnásobné vraždy od prvopočátku odmítá. Hájí se tím, že pachatelem je ve skutečnosti Lubomír V. z Karlových Varů. Muž, jenž byl nejprve v souvislosti s mordy rovněž stíhán, ale nakonec pravomocně osvobozen.
Muž, jenž s půlročním odstupem všechno oznámil kriminalistům a zavedl je na místo, kde skončily obě mrtvoly. Muž, z něhož se stal klíčový svědek obžaloby.
Mrtvolám zůstaly hodinky
Ale zpět k Robertovi. Podle něj vůbec nešlo o obchod s autem, ale o drogy a splacení milionového dluhu. Tuto částku měl zastřelenému duu půjčit na drogové kšefty, ale obchod s velkým množstvím heroinu se nezdařil.
Tempela v prvních letech zastupuje advokátka Klára Slámová, známá především jako obhájkyně Jiřího Kajínka. Ani podle ní nemůže „historka“ o loupežném motivu zločinu obstát.
Poukazuje na fakt, že oba mladíci byli zakopáni i s naditou peněženkou a drahými značkovými hodinkami. Dále se jí nezdá, že by se obchod s autem měl uskutečnit v noci na odlehlém lesním parkovišti.
Kdo se koho bál?
Rozdíly ve výpovědích obou hlavních aktérů zločinu stěží mohou být rozdílnější. Lubomír tvrdí, že když viděl, jak Robert mladíky zabil, ze strachu mu pomohl pohřbít jejich těla. Bál se prý jeho výhrůžek smrtí a údajných kontaktů na policii.
Tempel říká, že vraždil Lubomír a on mu pomohl, aby vina nepadla na něj. Navíc mu prý Lubomír tvrdil, že ublíží jeho přítelkyni.
Verdikt, podle nějž má navzdory svému nízkému věku dožít ve vězení, chápe jako pomstu středočeského krajského soudu za to, že dřív odmítl vypovídat v kauze někdejšího pražského odboru pro boj s organizovaným zločinem.
Darebák ano, vrah ne
Na své nevině Tempel trvá tak usilovně, že jeho případ zaměstnává tuzemské soudy jako málokterý jiný. Krajský soud v Plzni jej dokonce čtyřikrát osvobodí, jenže Vrchní soud zprošťující verdikt pokaždé zruší.
„Je to justiční vražda,“ prohlásí Robert po jednom takovém kroku v listopadu 2008. „Ano, jsem darebák. Ale ne vrah,“ řekne jindy. Zdánlivě definitivní tečku za kauzou udělá v roce 2012 Ústavní soud, když nevyslyší jeho další stížnost. Doba trvání celého řízení se tak zastaví na více než deseti letech.
To se Čechům nepovedlo
Když to nejde u nás, dovolá se Robert spravedlnosti v cizině. V červnu 2020 se obrátí na Evropský soud pro lidská práva ve francouzském Štrasburku. A tentokrát uspěje.
Mezinárodně uznávaná instituce se totiž neztotožní se závěry Vrchního soudu a rozhodne, že Česká republika Tempelovi upřela právo na spravedlivý proces a ten navíc nebyl dokončen v přiměřené lhůtě.
Další zásadní nedostatek vidí v nepřijímání hodnocení věrohodnosti klíčového svědka. Jinými slovy: Robert Tempel patří na svobodu.
Ústavní soud uzná chybu
Český Ústavní soud následně reviduje svá starší odmítavá rozhodnutí a vrátí případ odvolací instanci. Vrchní soud tak 14. října 2021 pravomocně rozhodne o tom, že jeden z nejznámějších českých vězňů je v případu dvojnásobné vraždy nevinný.
„Zjištění o pohybu obou hlavních aktérů v době před činem a po něm prostřednictvím monitoringu jejich mobilních telefonů a telefonu poškozeného, stejně jako psychologické profily obžalovaného a svědka vypracované znalci, nevedly k jednoznačným závěrům,“ stojí mimo jiné v rozsudku.
Svět ho zatím nezajímá
„Spravedlnosti bylo učiněno zadost, ale cesta k ní byla neskutečně dlouhá. Léta strávená ve vězení mému klientovi nikdo nevrátí,“ zazní z úst obhájce Jaroslava Ortmana. A pak to konečně přijde.
Robert Tempel se ve svých 48 letech dočká propuštění. Věznici v Bělušicích na Mostecku opustí kolem půl desáté ráno 20. října 2021 vedlejším vchodem, mimo pozornost čekajících novinářů.
„Půjde za svou rodinou, o ostatním světě zatím nebude chtít slyšet,“ okomentuje to Ortman.
Omluva z očí do očí
Rovnou se začne řešit, kolik bude český stát neoprávněné upírání svobody jednomu z jeho občanů stát. V květnu 2022 padne závratná cifra. Robert chce za stíhání a čas strávený za mřížemi 97 milionů korun.
„Zástupci ministerstva spravedlnosti v rámci jednání vyjádřili lítost nad vedením nezákonného trestního stíhání,“ řekne mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Jeho slova potvrdí i Tempelův advokát Jakub Kříž.
„Pan Tempel slova lítosti skutečně ocenil, protože to bylo poprvé, kdy se mu nějaký zástupce státu omluvil do očí.“