Střepy přinášejí štěstí, až na jednu výjimku. Kdo rozbije zrcadlo, tomu pořádně zatrne! Opravdu teď bude nešťastný celých 7 let? Kdo na to vůbec přišel a jak je to s jinými pověrami?

Za odpovědí se vraťme do 14. století, přímo do pohádkových italských Benátek. Právě tady se totiž vyrábí ta nejvyhlášenější zrcadla v Evropě! Proč jsou tak krásná a kvalitní? Díky tajné speciální směsi, která mimo jiné obsahuje rtuť a cín.

Pokud někdo nedejbože takové zrcadlo rozbije, uvolní se jedovaté výpary, které vydrží v místnosti mnoho let – minimálně 7 určitě!

Množství rtuti v zrcadle vystačí na vážné zdravotní problémy a někdy to třeba i u celé rodiny končí smrtí! A protože dříve byla sedmička spíš nešťastným číslem, s tragédií od zrcadla se to tak nějak spojilo dohromady.

Vysvětlení pověry ale může být i jiné. Lidé například dříve věřili, že v zrcadle vidí svou duši. A za jeho rozbití budou nějakou silou shora potrestáni!

Raději to zaklepeme na dřevo…

„Musím to zaklepat,“ pomyslíme si ve chvíli, když něco naopak dopadne tak, jak jsme si přáli. Abychom to nezakřikli… Proč ale neklepeme třeba na okno, ale většinou na něco dřevěného?

Podle nejčastější teorie pochází pověra od starých pohanů, kteří klepou přímo do stromů! Věří, že někde v jejich nitru žijí mocní duchové, kteří zaťukání uslyší a přispěchají na pomoc! Zaženou smůlu, ochrání před nepřítelem, pojistí úspěch a štěstí…

Nejposvátnější ze stromů je dle tradice dub, nic nezkazíte ale ani klepáním na vrbu, hloh nebo jasan. Postupně zvyk okoukají i křesťané – jen se namísto stromu začnou (symbolicky) dotýkat dřevěného kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus.

A proč se říká „zlom vaz“?

Když někomu upřímně přejeme úspěch a štěstí, řekneme „zlom vaz“. Proč jsme vůbec v češtině tak zákeřní a doslova tedy chceme, aby si dotyčný zlomil páteř a třeba i ochrnul?

Známé rčení patrně nevychází z ničeho jiného než z lidské pověrčivosti. Když nahlas vyslovíme své skutečné přání, stane se určitě přesný opak!

Rčení „zlom vaz“ najdeme už v Jungmannově slovníku z roku 1835, označené jako „vulgární“. Dle všeho původně pochází ze sportovního a hereckého prostředí, kde si kolegové takto přáli úspěch.

Angličtí mluvčí si podobně říkají „break a leg“ a přejí tedy jeden druhému aby si zlomil nohu. I tady je rčení spojené hlavně s herci, což dokládá i známá anglická slovní hříčka.

Když bude herec úspěšný, získá roli a stane se součástí obsazení filmu, což se v angličtině řekne „cast“. Naprosto stejně jako sádra na noze, která by mu hrozila, kdyby přání vyšlo jinak, než jsme zamýšleli.