„Za jakých okolností se oba seznámili, nelze dnes již bezpečně zjistit,“ boří romantickou legendu o lásce z lázní současná rakouská autorka Helga Thoma.
Stejně pravdivá tak může být i představa, že se potkali někde v ulicích Aušpurku, oba zachumlaní do kožichů – vždyť byl únor. O koho jde?
Anežka Bernauerová (cca 1410–1435) je dcerou augšpurského lazebníka a když se ve městě roku 1428 koná turnaj, mezí ní a jedním z hostů, Albrechtem III. Bavorským (1401–1460), synem vládnoucího vévody Arnošta (1373–1438) vzplane láska.
Fakt, že Albrechtovi krasavice není lhostejná, popřít nelze. Zamilovanému mladíkovi dokonce ani nevadí, že se jedná o dívku, která je na společenském žebříčku o mnoho příček, níž než on – až u samého dna. Lazebníci se totiž ve středověku řadí k tzv.
nepočestným lidem, osobám s tím nejnižším sociálním postavením. Dívkám, které v lázních slouží, se pak říká „lazebnické děvky“. Jejich zaměstnání v koupelích jim nenařizuje jenom nosit vodu a ručníky hostům a pečlivě jim mýt záda, pokud o to požádají.
Když má některý muž dobrou náladu a zatouží po dámské společnosti, dívky klidně vklouznou do vany k němu. Patří mezi takové společnice i Anežka? Těžko říct, možná ano.
Utíká ke dvoru
Po uši zamilovanému Albrechtovi nic z toho ale vůbec nevadí a nechce o svoji lásku přijít. „Pojď se mnou k mému dvoru,“ navrhne jí. Anežka, které pozornost urozeného pána lichotí a mladý muž se jí líbí čím dál víc, souhlasí.
Stává se součástí vévodova mnichovského domova. Jenže jeho urození přátelé nemají pro takové citové vzplanutí pochopení. „Je to obyčejná lazebnická děvka,“ šuškají si mezi sebou s pohrdáním.
Albrecht rozhodně není prvním Wittelsbachem, který se vrhá do náruče krásné milenky. Jenže není zrovna časté, aby si za dívku svého srdce vybral obyčejnou děvečku z lázní…
Otec zuří
Mladý vévoda se vztahem s Anežkou nijak netají. Veřejně se s ní ukazuje. Zatímco jeho matka, vévodkyně Alžběta Viscontiová (1374–1432), jejich vztah neodsuzuje, jeho otec Arnošt vidí rudě. Syn ho ale neposlouchá.
Zřejmě někdy v průběhu jara roku 1432 si Albrecht vezme Anežku tajně za ženu. Otci navzdory. Nerovný sňatek je předmětem diskuzí historiků – někteří si myslí, že k němu došlo, podle jiných ale nikoli.
Jisté je, že se Anežka onoho roku stává oficiální členkou mnichovského dvora. Vyniká sebevědomím, a právě tohle je mnoha lidem trnem v oku – především Albrechtově rodině. „Taková ostuda,“ hřímá Arnošt Bavorský, když se dozví, co jeho syn provedl. To samé, co Arnošt si myslí i další příslušníci bavorské šlechty.
